Kolektivní správa autorských práv bude v brzké době velkým tématem, tedy alespoň by být měla. Rychle totiž ubíhá lhůta pro úpravu autorského zákona podle již přijaté a platné směrnice o kolektivní správě, která prošla Evropským parlamentem (do 1. 1. 2016). Jelikož se již dlouho široce diskutuje o tom, že dosavadní koncept kolektivní správy není v kontextu 21. století udržitelný, přispěchala EU s reformním předpisem, který má předejít očekávanému velkému autorskoprávnímu třesku. Ve skutečnosti jde sice spíše o úpravu některých parametrů, nicméně směrnice se vyrovnává s některými kritickými body, jako byl například diktát smluvních podmínek ze strany kolektivních správců směrem k zastupovaným autorům. Ti mají nově požívat mnohem širší smluvní volnosti při rozhodování o tom, která práva za ně budou kolektivní správci vykonávat a která ne (přičemž práva tzv. povinné kolektivní správy, kdy správce autora zastupuje bez ohledu na jeho vůli, zůstanou nedotčena). Trend liberalizace kolektivní správy by se měl odrazit i ve stanovách kolektivních správců. Velkým zdrojem kontroverze v kolektivní správě (zejména v OSA a Intergramu, kteří zastupují autory a interprety hudebních děl) je způsob, jakým stanovy upravují členství. Pokud vezmeme dva krajní případy, pak členem kolektivního správce Gestor, který zastupuje autory uměleckých děl při výběru odměny za opětovný prodej díla, může být prakticky kdokoliv, kdo vytvoří prodejné autorské dílo. Na druhou stranu OSA váže podmínky členství na ze své podstaty antidiskriminačním kritériím odporujících požadavcích, kdy ve složité změti podmínek můžeme číst, že skladatel se může stát členem tehdy, pokud je OSA zastupován nejméně pět let a za tuto dobu získal na autorských odměnách alespoň 80 000 Kč v každém roce nebo jeden milion v souhrnu. Taková kritéria pak samozřejmě dávají možnost rozhodovat o distribuci veškerých odměn jen hrstce komerčně nejúspěšnějších autorů. Základní myšlenkou téměř sto let starého konceptu kolektivní správy je princip samosprávy (proto spolky), jež ovšem sklouzla podobně jako např. advokátní komora nebo jiné profesní komory do rigidního modelu monopolu, který odolává konkurenci právními privilegii. Snad ve všech oblastech autorského práva ovšem nelze přehlédnout rostoucí uplatnění nových technologií, které ze vztahu mezi autorem a uživatelem eliminují jakékoliv třetí osoby. Clash decentralizace a kolektivní správy bude do budoucna lakmusovým papírkem dalšího vývoje práva duševního vlastnictví, prorokuji. ∞


Autor je zakladatel a člen Fair Art – právního servisu pro umělce a umělecké organizace, člen umělecké skupiny Ztohoven.