Autorské právo je tu od toho, aby vytvořilo právní rámec pro vztah mezi autorem díla a jeho uživatelem. Jako předmět ochrany přitom podle platné teoretické konstrukce nefiguruje samotný fyzický objekt nebo informace, ale nehmotné autorské dílo jako předmět duševního vlastnictví bez ohledu na samotný hmotný substrát, skrze který k uživateli autor „promlouvá“ samotným obsahem autorského díla. Při doslovné aplikaci autorskoprávní ochrany podle takové konstrukce však nastává řada absurdních situací, na které musel zákonodárce reagovat mnohými výjimkami, mezi které tradičně patří také tzv. svoboda panoramatu, resp. „užití díla umístěného na veřejném prostranství“. Tento institut umožňuje to, co káže selský rozum, tedy možnost svobodně zachycovat (filmem, fotografií, kresbou atd.) podobu autorských (architektonických, sochařských a jiných) děl trvale umístěných ve veřejném prostoru. Země jako Itálie, Belgie nebo Francie patří k několika málo výjimkám, které různými způsoby tuto svobodu podmiňují a omezují, ale ve zbytku světa platí stav, kdy autoři takovýchto děl nemají právní nástroje vymáhat zadostiučinění z důvodu pořízení a šíření např. fotografie z dovolené ve městě, na které je zachyceno architektonické dílo (dům). Tento stav nikomu nečinil obtíž a těžko bychom hledali společenskou poptávku po jakékoliv jeho změně. Pokud, tak spíše směrem k rozšíření obdobných výjimek plynoucí z povahy světa, v němž žijeme, tedy ze světa, který používá internet k šíření informací a obchodu, mimo jiné také s autorskými díly. Na sklonku prázdnin ovšem přišel průlomový okamžik z čistého nebe, který nečekali ani ti, kdo do Bruselu jezdí diskutovat o budoucnosti autorskoprávní legislativy na komunitární úrovni. Pracovní skupina Výboru Evropského parlamentu pro právní záležitosti zaměřená na autorské právo, jíž předsedá europoslanec Pavel Svoboda, přišla s návrhem zásadní změny, která by nově autorům uvedených děl přiznávala možnost omezit šíření a komerční užívání takových zobrazení. V době, kdy vedeme vážnou diskusi o budoucnosti autorského práva v kontextu tzv. informační společnosti, zní podobný návrh jako halucinace z europoslancova bad tripu. Na druhou stranu nám byl vyslán signál, který by nás měl varovat, že bychom měli chystanou reformu autorského práva na evropské úrovni bedlivě sledovat a chystat se na další nebezpečné nápady. Jinak se nám mohou proklamované evropské svobody (i za přispění Svobody) rozsypat před očima jak domeček z karet. ∞


Autor je zakladatel a člen Fair Art – právního servisu pro umělce a umělecké organizace, člen umělecké skupiny Ztohoven.