„Živá kultura“ v Česku pomalu umírá. Chybí tu prostor ke komunikaci, chuť ke změně, touha po překonávání hranic geografických i žánrových. Zachránit nás může jen čerstvé maso. Fresh flesh. Nebo taky Fřesh Fl’esh, všemu otevřená multimediální platforma.

Na webu iniciativy Za Česko kulturní (http://www.zaceskokulturni.cz/) se dočteme, že „je třeba předjímat a dlouhodobě a systematicky pracovat na proměně prostředí v resortu kultury“. Pokud však tohle nezvládnou politici, musíme to zvládnout sami. Je to smutné? Možná ne, nakonec všechno stojí a padá na jednotlivcích, na jejich schopnosti tvořivě přemýšlet a zapojit se do kulturního dialogu.

To si uvědomila i skupina studentů, kteří před dvěma lety založili Fřesh Fľesh (http://www.freshflesh.cz). Projekt začal jako večírek s promítáním, ale postupně se přeměnil v živou databázi mladých umělců. Jednou za dva měsíce vypukne akce, na které se představí tvůrci z různých oblastí: od hudby, divadla a performance přes film/video až po design a vizuální umění. Součástí Fřeshe je i online magazín, kde se zatím objevují profily umělců a ukázky jejich tvorby.

Projekt preferuje autory, za kterými nestojí žádná škola ani výstavní prostor. Upozorňuje i na zajímavé sklepní scény, které vznikají v malých městech. „Naší ambicí je vynést to nejlepší z undergroundu na denní světlo,“ říká Petr Cibulka, jeden ze zakladatelů Fřeshe. „Jsme ale ojedinělí i v rámci Prahy, kde existuje málo multimediálních akcí, které by hledaly možnosti dialogu mezi naprosto rozdílnými tvůrci a formami umění.“

Kritérii pro výběr jsou hlavně kvalita a zajímavá interpretace tématu, které je danému večeru přiřazeno. Sami zakladatelé přiznávají, že výběr byl zpočátku velmi subjektivní. S vývojem od D. I. Y. akce k dotaženějšímu projektu se však Fřesh vyprofiloval a vytvořil si i představu „ideálního účastníka“. „Tím byla třeba brněnská šperkařská dvojice Minimon, která se svou performance založenou na promítání kreativně zareagovat na naše podmínky, a dala tak své práci nový rozměr.“

Na akcích má každý z vystupujících možnost prezentace v jednom z půlhodinových bloků. Mezi bloky i na afterparty se představují DJs a VJs, na stěnách vzniká výstavní plocha. Prostor dostanou designéři, kteří mohou prodávat své produkty přímo na akci, a také tvůrci plakátu a videoupoutávky. Kromě Minimonu už na Fřeshi byli třeba Bohdan Bláhovec, Akkamiau, skupiny Sundays on Clarendon Road a dné, fotografka Karolína Ketmanová nebo kontroverzní filmař Andy Fehu.

Jednou z priorit Fřeshe je česko-slovenská kreativní spolupráce. Na loňském večeru s názvem VIRUS vystoupil slovenský vizuální umělec Andrej Kolenčík. „Pro mladého tvůrce je důležitá každá prezentace,“ říká. „Umělci tvoří v první řadě kvůli sobě, z jakési vnitřní potřeby, ale potřebují se i prezentovat. V tomto směru mi Fřesh určitě pomohl… Když je zájem a možnosti, jsem otevřený čemukoli,“ dodává.

Podobný názor má i Petra Cihlářová aneb polovina Minimonu: „My jsme pro každou spolupráci. Fřesh nám nezvýšil prodeje, ale dal nám možnost ukázat lidem, co děláme, a pracovat s vlastní tvorbou v novém prostředí.“

Nadšení by tedy bylo. Nezávislí umělci si uvědomují význam sebeprezentace, ale boj o pozornost diváků je tvrdý. I tvůrci Fřeshe zjsitili, že garáž je jim malá a že je třeba směřovat k mainstreamu – ovšem ve smyslu prezentace alternativní kultury širšímu publiku, ne ke středněproudové líbivosti. Projekt navíc čeká zásadní přeměna: od září bude spadat pod neziskovou organizaci Art Forum Prague, která chce podporovat neinstitucializovanou kulturu v rámci Česka i střední Evropy.

Jedním ze zakladatelů Art Fora je Adam Ondráček, který pod svá křídla vzal právě Fřesh. „Art Forum bude zodpovědné za realizaci celého projektu, od fundraisingu přes lidské zdroje po PR,“ vysvětluje. „Získávání financí je ale v Česku ožehavá záležitost: protože kulturní politika nestíhá umělecký vývoj, musí projekty typu Fřesh Fľesh lovit spíš ve fondech EU. Zatím nejvstřícnější k nám byl evropský dotační fond Mládež v akci. Před komisemi pražského magistrátu nebo Ministerstva kultury se nezávislé aktivity prosazují o hodně obtížněji.“

V plánu je i spolupráce se Slovenskem, kde má vzniknout samostatný tým. Některé z dalších eventů se budou konat mimo Prahu, konkrétně v Brně a Bratislavě. „Později bychom svůj formát chtěli představit i v dalších evropských městech. Sousední země jsou v lecčem otevřenější a kultura v nich má větší podporu státu. Doufám ale, že spolu s iniciativami, jako je Za Česko kulturní, se nám podaří tlačit na modernější kulturní politiku i tady,“ říká Adam Ondráček.

Rozhodně tu je důvod k optimismu: kultura v Čechách se může dostat ze srabu díky entuziasmu mladých lidí. Dokud čerstvé maso neztratí pocit zodpovědnosti za stav kultury, nezkazí se. A nepřestane. „Každá taková akce je skvělá. Už ten fakt, že se něco děje,“ zdůrazňuje Petra Cihlářová. „Jinak by mohli všichni sedět doma a pít pivo z lahve.“

Poslední akcí ve „starém režimu“ bude desáté ŽIVIJÓ (http://www.facebook.com/event.php?eid=122555151108756&index=1). Už tento pátek se na něm představí třeba divadelní kolektiv Toys For Boys, česko-polská audiovizuální dvojice Happy New Ends nebo revue Olats Otesoc. Na stěnách prostoru NoD budou viset mimo jiné instalace Sola a Lucie Páchové či grafiky Jakuba Spurného. Nebude chybět ani videostage, prodej módních kolekcí a tradiční afterparty.