Hodina dějepisu na Vítkově

Přijďte si osvěžit faktické znalosti našich moderních dějin a prohlédnout si dlouho uzavřené prostory Národního památníku na Vítkově.

Po dlouhé době máme opět možnost navštívit unikátní prostory vítkovského památníku. Národní muzeum zde připravilo stálou expozici novodobých československých a českých dějin s názvem Křižovatky české státnosti, která byla otevřena u příležitosti Dne české státnosti 28. října tohoto roku. Spolu se stálou expozicí budou v objektu probíhat i krátkodobé výstavy, v současnosti je to výstava fotografií Hradní fotoarchiv 1918–1933, která prezentuje fotografie ze soukromí T.G.Masaryka i z oficiálních ceremonií té doby.

Momenty zvratu

Členité prostory Památníku jsou architektonicky zajímavě řešené a na jejich prohlédnutí v klidu si raději vyhraďte celé odpoledne. Samotná expozice sice není tak rozsáhlá, ale na první pohled strohý interiér skýtá množství tajemných až mrazivých zákoutí a detailů. Hlavním vchodem vejdete přímo do přízemí, kde je situovaná hlavní expozice. Ta mapuje nejdůležitější milníky naší poválečné historie až do současnosti, zjednodušeně řečeno známé „osudové osmičky“. Je rozdělena do pěti oddílů: vznik ČSR v roce 1918, období Mnichova v roce 1938 a zánik Československa v roce 1939, obnovení Československa v roce 1945 a komunistický převrat 1948, vznik československé federace v roce 1968 a pád komunismu v roce 1989 spolu se zánikem Československa v roce 1992.

Do prostoru expozice jsou nenásilně včleněny architektonické prvky, sochy i výzdoba prostoru. Nepozorovaně tak do konceptu výstavy zapadají Pokorného reliéfy československých legionářů a Síň padlých italských legionářů. Výstava je tvořena zábavnou a interaktivní formou. Nejprve stručně přibližuje historické pozadí důležitých událostí a poté zvýrazňuje nejzajímavější momenty a profily osobností, které danou dobu formovaly. Můžeme si tak například prohlédnout Mnichovskou dohodu nebo pročíst poslední dopisy Milady Horákové a Heliodora Píky. Ve vitrínách podél stěn hlavní místnosti jsou umístěny ukázky vojenských uniforem se zbraněmi a sokolské stejnokroje. Pro osvěžení si můžete poslechnout audio ukázky, například Modlitbu pro Martu z roku 1968, nebo zhlédnout krátká dobová videa.

Hlavní expozice končí v půlkruhové „síni slávy“, na jejíž stěnách se střídavě zobrazují profily nejdůležitějších osobností české historie až po současného prezidenta Václava Klause.

Maminko, co je to normalizace?

Součástí stálé expozice jsou také zpřístupněné podzemní chodby, které dříve sloužily jako pohřebiště komunistických pohlavárů. Než si půjdete prohlédnout mrazivé sterilní prostory mauzolea, můžete se pobavit u replik komunistických nástěnek, které vytvářely současné děti školního věku pro expozici Období komunismu dětskýma očima. Vtipně podávají základní informace o životním stylu v komunistickém Československu, vysvětlují stranický žargon zejména těm, kteří onu dobu nezažili na vlastní kůži a kladou základní otázky. Co je to kolektivizace? Co jsou to pětiletky? A víte vůbec, kolik stával jeden panák rumu a jaký byl průměrný plat? Obrázkové koláže připomínají, jak žila typická rodina na sídlišti, jak jezdila na dovolenou trabantem do NDR, jak večer v televizi sledovala Třicet případů majora Zemana.

Smrtí to nekončí

Projdete-li do další místnosti, dýchne na vás o něco méně přívětivá atmosféra. Nacházíte se totiž v kontrolní místnosti mauzolea. Až do stropu ji vyplňují měřící přístroje a ovladače regulující vlhkost vzduchu, které měly udržovat Gottwaldovo tělo stále svěží i po smrti. Tělo leželo pod neustálým dohledem ve vedlejší sterilní místnosti obložené bílými kachlíky, na jejímž konci leží rozbitý žulový náhrobek bývalého komunistického prezidenta. Ponurou atmosféru ještě umocňuje audio ukázka z deníku o stavu těla, jenž zaměstnanci povinně vedli. Tak se například dozvíte, že se 5. května 1970 zvýšila vlhkost pravé tváře a bylo nutné upravit termoregulaci místnosti. Osud Gottwaldových ostatků je celkem paradoxní. Příbuzní se po revoluci o jeho tělo nepřihlásili, a tak bylo spolu s ostatky dalších nechtěných pohlavárů uloženo do společného hrobu na Olšanech.

Šálek kávy s netradičním výhledem na Prahu

Pokud máte chuť se dále vzdělávat, projděte si jedinečnou výstavu fotografií T.G. Masaryka, kterou Národnímu muzeu zapůjčil fotoarchiv Pražského hradu. Pro odpočinek a načerpání nových sil je v prvním patře pro návštěvníky otevřena kavárna s nádherným a netradičním výhledem na Prahu. Komu by výhled nestačil, může se vydat až na střechu Památníku, na které je otevřena nová vyhlídka. Její kapacita je ale omezena na 25 návštěvníků, kteří se každou půlhodinu střídají.