Krása je výsostně subjektivní kategorií. Smysl pro krásu jiný než ten náš můžeme odsoudit. Ale někdy se tím sami ochuzujeme – o jiný pohled, o jinakost, kterou si sami nepředstavíme.

Lidská fantazie je nekonečná a možnosti, jak naložit s vlastním tělem, přesahují jeho hranice. Jak dát najevo svoje pojetí krásného? Uskutečnit to. Realizovat svůj sen o krásném těle. A že je krásné pro jiného ošklivé? Obojí je jen subjektivní názor. Nechci teď mluvit o modelkovských nebo boubelkovských mírách, o dlouhých vlasech. Mluvím teď hlavně o těch, kteří mají těla s nesmazatelnými stopami plastických operací, nebo o proslavených nožkách čínských konkubín nebo dobrovolných obětech vpichování syntholu do svalů. Tedy těch, kteří se od normálního pojetí krásy velmi liší. Jenže – i to, co je normální, se časem mění. Třeba se díváme na krásu budoucnosti…