Jen si to představte. Máte za sebou nedělní snídani v posteli, líně jste se vystřídali ve sprše, pustili jste si pár nostalgických songů, a teď se procházíte po prosluněném městě. Nepotřebujete k dokonalému dni ani odjet do přírody, protože jste zamilovaní. On se na vás podívá, sebere veškerou odvahu, vykouzlí ten úsměv, kterému nikdy nemůžete odolat, a řekne: „Mám tě rád takovou, jaká nejsi.“

Rozpláčete se? Dáte mu facku? Přejdete to s vtipem? A on pokračuje: „Není na tom přece nic špatnýho. Prostě se zkus trochu přetvařovat. Proč bys nemohla mlčet, když tě něco trápí?“ Zní to jako epizoda seriálu Black Mirror. Svět, ve kterém budete lepší, když nebudete sama sebou. A právě scénáristé Black Mirror z podobného tématu už párkrát stvořili příběh, ve kterém je to norma. Lidé zapomenou na svoji podstatu a dělají všechno tak, jak jim někdo přikáže. Už to není vztah mezi dvěma milenci. Už je to společenská situace. Najednou to nezní jako utopie.

Byznysplány, které jen kopírují ověřený koncept, vyhovují poptávce a nemají vlastní názor, nás totiž obklopují ze všech stran. Ale mezi nimi probleskují záchranné světlice projektů, které si na nic nehrají. Místa, značky, služby, které někdo založil z vášně nebo třeba z pocitu, že našel svou úlohu mezi lidmi.

Mejdan, který nikomu neleze do zadku
Byla jsem na launchi nové kolekce Wolfgang Store. Brněnští milovníci futuristické unisex módy se rozhodli dobýt Prahu. Na jeden večer osídlili neskutečný barák DUP39 a udělali mejdan, který nikomu nelezl do zadku. Přivezli DJs z Evropy, které fanoušci Addictu neznají, vsadili na promo na svých vlastních kanálech a namísto módní přehlídky do prostoru nainstalovali lidské figuríny. Hudba tepala, světla oslňovala, projekce provokovala. Ale lidí přišlo méně, než se čekalo. A bez těch to moc nefunguje.

Spousta lidí šla raději někam, kde potká víc známých. Já jsem šla tam. Říkala jsem si: MĚ ta akce zajímá. Kdy na tuhle větu tolik lidí zapomnělo? Vás možná napadne jiná otázka: Kde je hranice mezi hrdostí, osobitostí a naivitou? Stálo to přece prachy. Je potřeba to zaplatit návštěvností. A máte pravdu. Jenže jedinečnost nebývá součástí hlavních stran zpravodajských serverů. Kdo neslevuje ze svých nároků, musí si klestit cestu déle, vedlejšími uličkami. Ale možná pár kiláků od vás vystřeluje světlice, tak se kolem sebe rozhlédněte. ∞