Otevřela jsem v kadeřnictví časopis psaný na křídovém papíře, proložený mnoha módními fotkami a letmo se začetla. A tak jsem se dozvěděla, že pokud mě čeká nějaká společenská událost, je třeba připravovat se minimálně tři týdny dopředu. V první řadě shodit zimní špíčky (brr, strašné slovo), pak hurá na kosmetiku, depilaci, manikúru – a po maratonu procedur můžete konečně na ples či oslavu. Ještě že jsem časopis v rukou nedržela o měsíc dřív! Nikam bych se tak pro samé přípravy nedostala, popřípadě bych se musela ihned po příchodu do sálu co nejrychleji opít, abych zapomněla na smutný fakt, že mám křivě zastřižený nehet na malíčku u nohy a když se posadím, rozplácnou se mi stehna.

Dokonalost je zaklínadlem dneška. Hlavně ta tělesná. Kdo není božsky krásný, je hnusný. Nic mezi tím neexistuje. Je jen černá nebo bílá, kráska nebo zvíře. Nevěříte? Libovolná internetová diskuze vám otevře oči.

„Závidíš, protože sama určitě seš rozkydlý tlustý prase,“ reaguje navzdory svému něžnému nicku Dianka1 na příspěvek virtuální kolegyně o tom, že dnes modelky vypadají jako chodící kostry. OprawdovyMuz se zase beznadějně zamiloval do nějaké plavovlasé krásky, a proto touží světu sdělit, že „blondýnky jsou nejhezčí, brunety jsou fšecky wodporný.“ Uživatel Sparta_je_nejlepci má zase jasno v záležitostech genetiky: „Různý rasy by se neměly křížit. Ani lidi, ani psi. Je to proti přírodě.“ Jako vosy na bonbón přilétají na diskuzi pod články tací, co by prý postavili ke zdi a zastřelili každého, kdo někdy použil zdrobnělinu ve slovním projevu, druzí by zase s chutí usekli prsty na rukou nešťastníkovi, který nezvládá shodu přísudku s podmětem. Další neohrožený bojovník by pak vraždil za poslouchání písní Karla Gotta. Plamenometem.

Netolerance vesele prorůstá i poklidným životem na vsi. „Milá pani, vy nemáte muškáty v oknech? Každý tady přece má muškáty! A co to máte vy za divné kytky?“

Když dotyčná pěstuje divné kytky, sama bude pěkné kvítko. Určitě má v truhlíku i marihuanu a možná i to konopí. Jednou bude vařit perník a skončí v kriminále. A dobře jí tak!

Před nedávnem byla zrušená Dělnická strana a podle průzkumu to většina obyvatel Česka přivítala s povděkem. Fašisty tu nechceme. Je to skutečně pravda? Anebo je v každém z nás malé semínko zla, kus nacisty, co čeká, až pro něj nastanou příznivé okolnosti? To prý tvrdí i film Michaela Hanekeho „Bílá stuha“, na který se už dlouho chystám zajít. „Mě se to netýká, já jsem tolerantní,“ říkám si bohorovně. Do té doby, než si v tramvaji štítivě odsednu od bezdomovce. Kde končí hranice zkušenosti a pudu sebezáchovy a kde začíná extremismus a touha oddělovat „zrno od plev“? Toť otázka. Dianka1, OprawdovyMuz, ba i Sparta_je_nejlepci by mi jistě bez váhání poradili. A s nimi tisícihlavý zástup anonymů.