Starý mládenec, to není v žádném případě pouze muž. Takovým klasickým starým mládencem se může stejně dobře stát i žena. Nikoli stará panna se sedmi kočkami, ale zcela obyčejná, moderní holka, která rázem zčervená při nečekaně položené otázce: „A jak se ta postel vlastně rozbila?“ Dostat se do staromládeneckého stavu je až překvapivě jednoduché. Stačí se několikrát spálit.

Co bolí víc – otevřená zlomenina ruky nebo rozchod? Odpověď je sice prvoplánově zřejmá, na druhou stranu ale ještě nikomu zlomené srdce pod kusem sádry nesrostlo. Pokud ano, dejte vědět, určitě bude tato metoda levnější než litry alkoholu, kilogramy sladkostí a oblečení. O zázračných uzdraveních z lásky sádrou jindy. Teď zase k těm údajně pozitivním emocím, které máte zažívat ve vztahu. I ony mají práh bolesti – okamžik, kdy další: „Víš, chtěl bych ti něco říct…“ (mám přítelkyni; jsem ženatý; chtěl bych být jen kamarád; můj pes tě nemá rád a já taky ne; už musím jít, mám rande… dále doplňte dle vlastních zkušeností) bude tím posledním, než se vážně zamyslíte nad návštěvou Obchodu pro sebevrahy nad tím, jak daleko jste ochotni to nechat zajít. Poprvé se zamilujete bez vteřiny zamyšlení, podruhé se sice zamyslíte, ale zřejmě příliš krátce, a potřetí muže raději odmítnete, protože se vám nelíbily jeho boty. Je to vlastně celkem jednoduché – po prvních pár odmítnutích zřejmě dochází k transformaci vzhledu, která je sice pro dotyčnou nepostřehnutelná, zato všem okolním mužům dává signál „ruce pryč“. Udržování staromládeneckého statusu s lehkým přechodem do staropanenského je pak víc než jednoduché. Ani se nemusíte snažit – nabídky prostě nepřicházejí.

Život je potom skvělý. Shovívavě posloucháte známé a jejich vztahové trable, zlomyslně se posmíváte všem, kteří ždímají v ruce mobil a čekají tu jedinou SMSku. Nemusíte nikoho sledovat na sociálních sítích a snažit se určit míru hrozby té blondýny, se kterou se vyfotil. Nedostáváte se do situací, kdy u něj v záchvatu zamilovanosti (a i několika dalších věcí) zůstanete neplánovaně přes noc a ráno přemýšlíte, jak se nasoukat do zakouřených věcí ze včera a vykouzlit make-up bez kosmetiky. V hlavě máte krásný klid, vzděláváte se, po večerech hledáte duševní rovnováhu na kurzech jógy a pak v hledání pokračujete na drinku, dvou i třech. Jen vám občas vaši teorii single-spokojenosti kazí fakt, že přátelům stále sabotujete domácí večírky a trváte na návštěvě barů. Protože už od dětství domácí večírky nesnášíte. A nikdy nejste přátelům bez červenání schopní dát uspokojivou odpověď na otázku, proč rychle zapomínáte na sabotérství i dětskou nenávist k domácím večírkům, když vám přislíbí účast hned několika nezadaných kolegů. To musí být čirá náhoda.

Zkrátka, máte to srovnané. Naprosto. Až do toho dne, kdy přijde někdo, koho desetkrát proženete svým radarem kontroly kompatibility a vyřadíte jako zcela nevhodného, a přesto neuděláte nic proti veselým motýlkům v břiše, lehce rozklepaným rukám a srdci bušícímu v krku. Samozřejmě svádíte zoufalý boj o čest svojí staromládenecké single masky. Vy nikoho nepotřebujete. V žádném případě. To nejste vy, kdo se hloupě usmívá a občas i hlasitě směje při čtení zpráv a mailů cestou po ulici a děsí kolemjdoucí. A už vůbec to nejste vy, kdo si celé dny konstruuje scénáře, ve kterých vás nekompatibilní objekt obejme a pak taky to a tamto a áách, zástava srdce. Vůbec to nejste vy, kdo se ze sebejistého všechno-je-mi-jedno single za několik týdnů promění v lehce pomatenou bytost, která během jógových meditací sní o tom, že tentokrát vše vyšlo a později na drinku s přáteli zničeně rozebírá, že šance jsou nulové. Práh bolesti, zkoumání bot, racionalita… Vážně jste mi věřili?

Není nic snazšího, než ze sebevědomého single učinit doufajícího idiota s úsměvem, který místo spaní sedí za počítačem a ventiluje své myšlenky typu má mě rád / nemá mě rád do grafomanských textů. Že zdravím. Staromládenectví v ženské verzi je skvělá věc. Od posledního: „Víš, chtěl bych ti něco říct…“ až do první iracionální zamilovanosti.

P.S. Tento článek se měl jmenovat „Ženská zamilovanost“. Autorka však měla obavy, že by si ho žádný čtenář nepřečetl, tak v nadpisu raději trochu lhala.