Když jedete sto padesátkou v hodině, asi to děláte naschvál, protože adrenalin vám vytváří příjemné šimrání v břiše. A víte, že je to nebezpečné.

Když si kupujete módu, která je vyráběna horkou nití lidmi, kteří pracují šestnáct hodin denně a mají za to plat pod hranicí důstojnosti, možná vás stejná úvaha nenapadne. Přitom se z dlouhodobého hlediska řítíme nejvyšší možnou rychlostí na konec silnice, a ještě k tomu je to uzoučká jednosměrka.

24. dubna 2013 byly v objektu Rana Plaza v Bangladéši zavřeny obchody i banky. O pár dní dříve byly totiž nalezeny závažné trhliny ve zdivu budovy a zaměstnavatelé tak svým podřízeným řekli, aby nechodili do práce. V horních patrech domu se nacházela textilní továrna (to se samo o sobě později ukázalo jako problém, protože těžké stroje ve vysokých podlažích konstrukce budovy nemohla unést). Její zaměstnanci do práce museli. Okolo deváté hodiny ráno se budova zřítila. Zemřelo tu více než tisíc lidí.

Po třech letech už si můžeme říct, že se svět začal o podmínky lidí v textilním průmyslu trochu více zajímat. Např. hnutí Fashion Revolution každý rok okolo daného data rozpoutává diskuze po celém světě a hlásí se k němu mnoho návrhářů, projektů i retailů. Společně vyzývají lidi, aby se ptali po původu svého oblečení a začali nakupovat s větší rozvahou. Proč? Aby nás nezavalil odpad z textilek a neotrávili jsme se rybami, které žijí ve vodách znečištěných chemickými látkami z výroby.

Hledat odpovědi
Je potřeba zpomalit. Koupit si jedno tričko namísto pěti a dát za něj víc peněz. Ptát se a aktivně hledat odpovědi, protože vzdělání a přehled je to, co z nás může dělat odpovědnější obyvatele planety. Detaily o filosofii značek nám dávno přinášejí weby jako Rank a Brand nebo The Good Trade.

Absence vzdělání a přehledu je samozřejmě také původ problému, proč vůbec sweatshopy existují. Kdyby lidé, kteří v nich pracují, měli možnost (schopnost a příležitost) dělat něco jiného za více peněz, dělali by to. Řešení jejich situace musíme nechat tamním neziskovým organizacím a státním zřízením. Vlastní nákupní rozhodování ale můžeme změnit hned a je dobře, že rozvířená debata okolo tématu je plodná, neustále do nás hlodá a tlačí nás k udržitelnějšímu chování. Ale jestli muselo zemřít tolik lidí, aby se problémy módního průmyslu víc medializovaly? Některé otázky už si prostě nekladu. ∞