Alžběta Johanka Petrová
21. 04. 2020 | poet
I. Zastavení
Člověk
odsouzen k tichu.
Karanténa pro otrlé,
nemluvné
i bez domova.
Natřásající se hlavy
v trnových korunách
kouří na svých balkóncích
a ty méně šťastné
vyhlíží rozpučené jaro,
které do nich poprvé
nečekaně vtrhlo.
Při obřadném mytí rukou pak
smýváme vinu svou i celého světa.
II. Zastavení
Člověk
přijímá stav nouze.
Mohl by si vlasy rvát
z vychytralého čela
a svou neMOCÍ porušit zdi pokoje.
On ale klidně usedá
k zanedbaným truhlíkům,
šatníkům a ke své ženě.
V ten den, kdy se to stalo
vpluli delfíni hraví zpátky
k přístavům benátským.