—

Když obcházel oboru
našel padlého jelena v remízu.
Tělo rozbodané parohy,
ubitý neoblíbenec.
Pro kulhající nohu, bystřejší oči
nebo příliš divokou povahu.
Donesl ženě domů jeho srdce.
Položila ho na kuchyňský stůl a oněměla.
Celou noc hladila jeho srst
prsty po přikrývce.


—

Nový domov u lesa.
Moje vyprané prádlo poletuje ve vánici,
přistává v korunách stromů.
Sněží do kočárku, běžím dceru přikrýt,
přitlouct kočárek k zemi, ať ho vítr neodnese.
Stálá hrozba, tma a oheň.
Nelze jinak, než dotýkat se a vystavit se dotýkání
pradávného.


—

Sýkory ťukají zobáky o plech za oknem.
Spíme střídavě,
aby vždy alespoň jeden zůstal s měsícem bdít,
hlídal jeho světlo,
čekal na jeho znamení,
opatroval spánek druhého,
odháněl od domu toulavá zvířata.
Ale setkáme se?
Teď, když jsem na hlídce já,
snažím se upokojit srdce,
přikládám prst na ústa jako se utišují děti.
Čekej, dokud tě k sobě nezavolá.


Dosud nepublikované texty