Nevěděla jsem to. Netušila jsem, že se něco děje. Nevnímala jsem, že někde ubylo těch, kteří postávají na pražské ulici a tvoří, reprodukují nebo boří (záleží na osobě, která se na ně zrovna dívá). Většinou se takovým místům aktivně vyhýbám: turisté, davy, Rusové prodávající kýčovité předměty, jež by měly připomínat Prahu a připomínají Moskvu, orloj, davy, davy a mezi tím vším buskeři, kterým v tuhle chvíli nateklo do jejich nezávislých bot…

Jsme kulturní národ, že jo, máme Muchu i všechny ty romantické melodie Dvořáka a Smetany, Praha je toho všeho matičkou. Ovšem právě na jejích ulicích bylo do roku 2012 možné jen velmi omezeně provozovat pouliční kulturu. S tou se do pražských ulic vrátili i nejrůznější umělci, od mimů přes živé sochy až po muzikanty, a znovu tak oživují místní ulice i uličky, podloubí či parky.

Ve čtvrtek 21. června byly ulice Prahy libozvučnější než obvykle. Po roce opět přivítaly pouliční muzikanty, kteří svými nástroji zahráli na počest hudbě.