Nejen na výstavách klauzurních prací uměleckých škol lze sledovat, že se hlína a práce s ní navrací do středu zájmu. Materiál, řemeslo a tělesná zkušenost tak zažívají v tvůrčích kruzích rehabilitaci a kromě výšivky, kterou se hojně zabývá velké množství (nejen) umělkyň, se vrací pozornost také keramice.

Proměňuje nádobu v živý organismus, který nese gesto, omyl i nevratnost okamžiku. V jeho monumentálních formách se setkává řemeslná kázeň s intuitivním rituálem, který umožňuje materiálu promluvit vlastní, překvapivě lidskou řečí.