„Všechno už bylo natočeno,“ říkají si mnozí filmoví kritici, přesvědčeni, že neobjeví nic nového. Já jsem však narazil na film, který bych v českých poměrech rozhodně nečekal. Jedná se o debut mladé filmařky Rosany Zvelebilové, odvážně se dotýkající fiktivního pornoprůmyslu, světa IT a nechybí ani konec světa.

V únoru 2007 přivítala PechaKucha Night Prague své první diváky v kině Aero. Po pěti letech se jedná o respektovanou událost, která pravidelně mapuje práci nových i časem prověřených talentů z mnoha oborů, nejen architektury.

Kino Aero již osmým rokem pořádá soutěž krátkých filmů Aerokraťas. Mohou zazářit amatéři i profíci a odměnou je promítání před celovečerními filmy. Což je jedna z tradic, kterou se zaslouží zachovávat i podporovat.

„Snažili jsme se zachovat původní atmosféru Aera. Onu industriální syrovost, která na vás spiklenecky pomrkává pokaždé, když projdete dveřmi do sálu nebo se zvednete pro další víno. Koneckonců svět venku a svět iluzí dělí filmová klapka baru.“

Podtitul festivalu filmů Akiho Kaurismäkiho vtipně charakterizuje opakující se motivy jeho filmů. S kuřáky toužebně vyhlížejícími lepší život se mohli setkat návštěvnící kina Aero, kde byla promítána kompletní retrospektiva finského velikána.

Co stálo za útoky na Světové obchodní centrum? Jakto, že obě věže spadly kolmo, jak jsme zvyklí u řízených detonací? Stojí za tím sama americká vláda? Jak se tvoří peníze? Ovládáme my je nebo oni nás? Nebo někdo nás skrze ně?