Nahrávání ...Tak jako vždycky
07. 03. 2012 | Nekončící | Jana Julínková
Seděli vedle sebe a dívali se na sebe a za sebe skrz velké zrcadlo na zdi. Dovnitř trochu táhlo. Výčepní ve fialové zástěře posmrkla a utřela mokrý pult. Pak se ozvalo několik tónů, které ohlašují jméno města. Podlaha se začala rytmicky chvět pod těžkým dechem rychlíku.