Pradávná je lidská touha objevovat, posouvat hranice poznání a možností. Co je klíčové pro to, aby se člověk nevzdal v půli, aby vystoupal na svou vlastní osmitisícovku, aby dobyl svůj vlastní pól?

„Zjistila jsem, že lítost k ničemu není, je lepší být vítěz než chudáček. To tě donutí odpustit. Odpuštění souvisí s ukončením sebelítosti,“ (str. 74) říká v rozhovoru jedna z žen, a platí to snad pro všechny. Šest příběhů, ze kterých mrazí, ale je za nimi cítit obrovská síla a houževnatost. Při četbě člověk hledí v úžasu, co vše dokáží někteří lidé prožít, aniž by je to připravilo o tvrdohlavou touhu žít. I když by rozhovory mohly být plné zloby, zaznívá místo ní přímost, radost, smutek, odpuštění, vůle, naděje.