Pradávná je lidská touha objevovat, posouvat hranice poznání a možností. Co je klíčové pro to, aby se člověk nevzdal v půli, aby vystoupal na svou vlastní osmitisícovku, aby dobyl svůj vlastní pól?

„Co má dlouho vydržet, to také potřebuje dlouho růst. Podívej se třeba na starý ořešák, je moudrý, dává si na čas, než vystrčí listy. Ořechy dozrají až před zimou, ale pak také dlouho vydrží“, vysvětluje babička Anna své vnučce Aničce v knížce Anna a Anička, která poeticky vypráví o lidské smrtelnosti. Platí to nejen u stromů – co má vytrvat, musí často přestát velmi tvrdé podmínky a strádání. Takové schopnosti prověřovaly a stále prověřují i dávné lidské touhy dostat se co nejvýše, nejhlouběji a nejdále, až na kraj světa a třeba i za něj.



Zemřít je snadné
Obrovskou nezdolnost, sílu a vytrvalost prokazovali první dobyvatelé oblastí kolem severního pólu. Jedním z nich byl nadporučík Adolphus W. Greely se svojí americkou expedicí, která se na sever vydala v roce 1881, aby překonala dosavadní britský rekord. Měla tu strávit dva roky, provádět vědecká měření a průzkumné výpravy co nejdále na sever. Ani jedna z lodí, které měly v letních měsících přivézt členům výpravy zásoby a vybavení a na závěr je odvézt domů, se k nim kvůli mořskému ledu a nesprávně vyhodnocené situaci nedostala, a tak se výprava v létě 1883 vydala po vlastní ose na jih, kam upínala svou naději na záchranu či alespoň zásoby na nadcházející zimu. Obě předešlé zimy strávila posádka v relativním pohodlí polární základny, kterou muži postavili, pro nadcházející měsíce polární noci však musela přečkat v provizorním přístřeší s velmi malými příděly potravin a v teplotách klesajícím až k minus 45 stupňům Celsia. Muži překonávali ty nejdrsnější podmínky, ve kterých „zemřít je snadné, hrozně snadné. Těžší je bojovat, vytrvat, žít,“ jak pravil velitel výpravy Greely.

Touha žít
Cesta ze základny Ford Conger byla bojem o přežití. Sněhové bouře a vichry, praskající led, plavba na stále se zmenšující kře, hory mořského ledu, nevyzpytatelný ledový labyrint ker a průplavů, drsná temnota polární noci a u toho tvrdá dřina, mráz a nebezpečí. To vše za zvuků „Ďáblovy symfonie“, jak muži nazvali zvuky praskajícího a pukajícího ledu. Expedice musela velkou část vybavení, většinu lodí a smečku psů zanechat na základně, a tak saně s nákladem tahali až do úmoru sami. Přes obrovskou zátěž, vyčerpání a stále se zmenšující naději na záchranu polárníci prokazovali silnou touhu žít, o které se zpívá v nejedné trampské písni: „… člověk se drápe až někam k nebi blíž // dostává rány, a přesto leze výš, // hledej svůj sen, ať sílu neztratí touha žít, touha žít.“ (Pacifik: Oregon)

Vzdát se a ulehnout „na studenou zem pod tichými hvězdami, aby zemřeli“, by bylo patrně tím nejsnazším, co by muži mohli udělat. Většina z nich však doma měla rodiny a ti, kteří ne, byli příliš mladí na to, aby pomýšleli na smrt. Dokud to bylo možné, bojovali muži o každý další den svého života. Postupně však umírali na vyčerpání, podchlazení a podvýživu, z výpravy čítající 25 mužů se jich nakonec podařilo zachránit jen část.

Cesta labyrintem
Obsáhlou knihu Labyrint z ledu s velkou pečlivostí sepsal Buddy Levy, novinář a autor literatury faktu, a prostudoval k ní značné množství pramenů – více než 60 knih, mnoho článků a rozsáhlou sbírku expedičních dokumentů, deníků a zápisků. Je to velmi napínavé, mrazivé čtení, ve kterém realita kreslí příběh mnohem drsnější než kdejaká fikce. Autorův jazyk a způsob vyprávění je velmi barvitý a, i přes složitý děj, srozumitelný. Faktů podává mnoho, například zde podrobně popisuje seznam výstroje či vánoční jídelníček, četné přírodovědecké informace, ale i spoustu cenných zkušeností z hlediska přežití v extrémních podmínkách. Zdaleka však nejde o výčty a informace, které by četbu zdržely, naopak se čtenář do příběhu může hlouběji ponořit a prožívat s výpravou jejich dobrodružnou cestu, která je obdivuhodná, zvláště přihlédneme-li k technickým a komunikačním možnostem sklonku 19. století.

Tři póly a sedm vrcholů
České prvenství v dobývání nejsevernějšího místa na Zemi – tedy samozřejmě až po výpravě Čecha Karla Němce – drží polární cestovatel Miroslav Jakeš, který jej poprvé navštívil s výpravou roku 1993. Od té doby se do Arktidy často vrací a i ve svých 70 letech podniká expedice a jako průvodce vede výpravy do chladných míst světa. Nejraději má sólové cesty, na lyžích takto několikrát přešel Grónsko a má na kontě i mnohá další prvenství. Jeho snem je dokončit svůj projekt Tři póly a sedm vrcholů, z něhož mu chybí jižní pól, Mont Everest (tzv. třetí pól) a Massif Mount Vinson v Antarktidě. Jak by on obstál v průkopnických výpravách na sever?

Zvláštní znamení
Co nutí člověka daleko překračovat hranice svého pohodlí a podnikat výpravy do míst s extrémními podmínkami? Co jej žene stále dál? Je jím ono „zvláštní znamení touha“, o kterém zpívá Wabi Ryvola? Zvláštní znamení touha, // v nohách tisíce mil, // obzor kdo v očích nemá, // nic nepochopil? Vedoucí expedice Greely při jedné ze svých výprav v rámci expedice používal jako motivaci svoje brýle: „Zem pokrýval hluboký jemný sníh. Greely se musel posledních tři sta metrů plazit po kolenou a v promáčených botách mu mrzly nohy. Aby se donutil pokračovat, sundal si brýle a hodil je vždy o metr, metr a půl před sebe. Když si je chtěl zase vzít, musel o kus postoupit. Když došel nahoru, ocitl se ve výšce 1260 metrů nad mořem. Domníval se, že stojí na nejvyšší hoře Grinnellovy země.“

Málokomu život připraví tak drsnou zkušenost jako Greelyho mužům. Jít vytrvale za svými sny a touhami, zdolávat své vlastní vrcholy a házet před sebe Greelyho brýle, je však také cenný způsob, jak osvědčit vlastní nezdolnost, sílu a odvahu. Klíčové však je také vědomí smyslu, jak zdůrazňoval zejména Viktor E. Frankl. Tvrdí, že pro to, aby člověk mohl přežít v extrémních podmínkách, musí pociťovat smysluplnost svého bytí. Pro někoho jím může být vidina setkání se svými blízkými, pro jiného víra, vlastní seberealizace nebo další hodnoty. Co by bylo tím naším bodem, ke kterému bychom se upínali na drsném severu, aby nám stálo zato napnout veškeré síly, nevzdat se a přežít?