Jednoho deštivého dne jedu po ulicích Prahy na kole. I když prší, moc mi to nevadí, na sobě mám nepromokavé kalhoty, rukavice a bundu, která mě spolehlivě chrání před kapkami deště. Náhle zpozoruji, jak se na druhé straně ulice řítí na bicyklu skrz naskrz promočená dáma v krásných, ale vlhkých červených punčocháčích, nachové sukni a bílém tílku. Voda jí stříká přímo do obličeje a nešťastná cyklistka je ráda, že se drží řídítek. Z látkové tašky přes rameno vyčnívá kniha, která už ani jako kniha nevypadá. Škodolibě se uchechtnu a jedu vesele dál.