Trpělivosti dochází čas. Prohlubujeme prostor za očními víčky ve snaze zapomenout na vymírání květů, jejichž semínka jsme sice zaseli, ony však kvetou bez nás. Stáváme se otroky meditativních technik, jejichž původ vyhasl už dávno. Držíme vzduch v plicích a pak lapáme po tom, čeho je teď nedostatek, protože chceme, protože mezi výdechem a nádechem se to tak má dělat. Někdy se zdá, že jsou zakořeněny v hlubokém nočním spánku s navždy zaslepenýma očima, ten je však záhy demaskován jako pouhý dřímot narušitelný i spadnutím jehly.

Asi už nikomu o svém životě vykládat nebudu. Přestává to být srozumitelné.

Trpělivost je umění žít s tím, co je ještě nehotové. Závěr roku se nezadržitelně blíží a jeho dynamika je všudypřítomná. Trpělivost je zároveň příhodné téma pro prosincový Artikl a toto období, které přináší předěl v podobě vstupu do nového roku a snad lepší a zase lepší vyhlídky, než které jsme čekali pro tento rok.