Dnešní kulturu vidím dvojím způsobem. V prvním případě je to kultura, na kterou sice neupozorňuje každý druhý billboard, mnohdy je ale téměř zdarma, je kvalitní, ale často je bohužel už z principu společností opomíjena. V případě druhém jde o kulturu zřejmou, známou a reklamou silně prezentovanou, ale naneštěstí mnohdy značně předraženou a tudíž nedostupnou.

Do první kategorie řadím kulturu alternativní. Pojem alternativní však bohužel bývá většinou lidí chápán jako horší. Alternativní výrobek je automaticky náhražka. Alternativní způsob výuky je neefektivní. A o alternativních názorech nechce nikdo ani slyšet. Faktem ale je, že spojení alternativní kultura je již zažité a pomalu si získává čím dál více příznivců. Je sice pravda, že alternativní kultura tak, jak ji známe, není určená pro masové publikum, ale nabízí zážitky spoustě menších skupin, které dohromady zcela jistě zanedbatelné nejsou. Pokud by tedy pánové Většinaspolečnosti a Průměrnýdivák odvrátili zrak od své černobílé partie šachu, zjistili by, že kolem nich je svět, kde si mohou vybrat i ze spousty jiných, rozmanitějších a kvalitních her. A pak se ukáže výhoda alternativní kultury. A sice cena. Vstupné na akce spadající do této oblasti je často velice nízké až dobrovolné a není výjimkou, kdy jednoduše ani žádné vstupné není. Tvůrci zkrátka chtějí nabídnout dostupný kulturní zážitek. Bohužel pro celou naši společnost je tato snaha ještě stále často nedoceňována a velice málo podporována. „Dobrý den,“ řekl by vedoucí kapely, „rádi bychom u vás v klubu uspořádali koncert alternativní hudby.“ Tak nějak může začínat jeden z tisíců rozhovorů. „Ale samozřejmě,“ odpoví podnikatel, „nájemné za večer je 10 000 alternativních korun.“ Jak se říká, peníze hýbou světem. Světem, kde sto znamená sto, sleva nastává jen po předchozím zdražení a výraz dostupné je odsunut do slovníku cizích slov. V tento moment by zřejmě měly zasáhnout vrchní vrstvy společnosti, zejména stát a velké firmy a především se nesoustředit jen na mainstreamové akce, ale podporovat také úsilí těch, kteří se snaží udělat kvalitní kulturu dostupnou. Tito velcí hráči dnes užívají mnoho zajímavých slov a pomalu si vytvářejí vlastní jazyk. Je to samá nadnárodní korporace, holding, briefing, fúze, ale slova jako grant nebo sponzoring ovládá bohužel jen pár z nich.

V druhém případě reprezentují kulturu komerční muzikály, hollywoodské velkofilmy, obrovské hudební koncerty a podobně. Megalomanské multiplexy po celé republice lákají svými světly, obřími plátny, doplňkovými službami a před očima nám mávají 3D brýlemi jen proto, abychom nevěnovali ceně příliš pozornosti, protože právě vstupné roste v průběhu let vesele stále výš a výš. Pokud však takový 3D zázrak navštívíme, mnohdy se o kulturním zážitku ani nedá mluvit. Naopak. Za vstupné ještě vyšší než bychom dali za běžný film, si často můžeme vychutnat strohý děj, nechat se okouzlit předvídatelnou zápletkou a nucenými efekty a ve výsledku odcházíme s pocitem, jakoby se nám žaludek houpal někde u kolen. Pokud se dnes do takového kina vydá rodina s dětmi, zanechá zde mnohdy obnos srovnatelný s cenou rodinného sobotního výletu, který by byl rozhodně pro všechny lepším zážitkem. Nejedná se však pouze o kina. Pokud si budeme chtít koupit lístek na nějaký větší koncert, můžeme často narazit i na odpor vztekajícího se bankomatu s nápisem „požadovaný výběr je nad stanovený limit“. A pokud uvážíme například možnosti studentů nebo výše zmíněné rodiny, zdá se, že sobotní výlet opět nebude.