Dřevostavby

Současná architektura dřevostaveb nabízí atraktivní a elegantní modely, které mohou konkurovat klasickým zděným stavbám. Využití dřeva pro stavbu má jisté ekologické, technologické i funkční výhody. Z podstaty dřeva jako přírodního materiálu ovšem plynou i mnohá negativa. Ta spočívají především ve změnách jeho vlastností vlivem fyzikálních jevů, které je nutno brát při realizaci stavby v úvahu se všemi důsledky.

Produkt sluneční energie
Dřevo vzniká činností mízového pletiva (kambia) dřevnatých rostlin. Je výsledným produktem asimilačního procesu a v podstatě jej můžeme označit za transformovanou sluneční energii. Chemicky je dřevo anizotropní organický materiál, jehož hlavními komponentami je celuosa, hemiceluosa a lignin.
Při mikroskopickém pohledu je zřejmé, že dřevo nemá homogenní strukturu, ale že se skládá z buněk. Buňky dřeva neboli pletiva jsou nejčastěji protáhlé, centricky uspořádané a orientované rovnoběžně s osou kmene. Makroskopická stavba dřeva je pozorovatelná pouhým okem a jejími nejdůležitějšími komponentami jsou jsou kůra (borka), lýko, kambium, letokruhy, jarní a letní dřevo a dřeň.

Dřevo základ všeho
Lidé využívají dřevo pro jeho vlhkostní, tepelné, akustické, hustotní, elektrofyzikální a povrchové vlastnosti již od počátků své existence. Představuje jeden z nejvšestrannějších a nejpoužívanějších materiálů s celou řadou předností i nedostatků. Obecně mezi jeho přednosti patří dobré izolační a rezonanční vlastnosti, pevnost, ale zároveň lehkost, opracovatelnost či estetická působivost. Nedostatky jsou způsobeny změnami strukturních vlastností dřeva v průběhu času. Podstata těchto změn tkví v anizotropii, tedy nestejnosměrné struktuře, díky níž má dřevo v různých směrech odlišné vlastnosti. Dále v přítomnosti individuálních vad a disproporcí a v důsledcích některých fyzikálních jevů jako je bobtnání, borcení, sesychání, praskání, hoření či hnití.

Dřevo a kámen jsou nejstaršími prostředky, které člověk využíval pro stavbu obydlí. Vývoj kultury lidského bydlení od pravěku do moderní doby nelze spolehlivě doložit, nicméně existují nálezy, pomocí kterých můžeme alespoň částečně rekonstruovat některé zásadní tendence. Nejstarší doklady o lidských příbytcích na bázi dřeva pochází ze starší doby kamenné v podobě pozůstatků přístřešků a stanových obydlí lovců a rybářů. Dřevěná obydlí procházela vývojem od staveb na kůlech, přes stavby palisádové či pletivové až k různým typům hrázděných, rámových, skeletových či srubových staveb se složitými konstrukčními systémy. Jejich vývoj vedl až k moderním komplexům dřevostaveb dnešní doby.

Idylické roubenky – předchůdkyně dřevostaveb
Dřevo je tradičním stavebním materiálem v Českých zemích již od pradávna. Primárním důvodem byl jeho nadbytek v kolonizovaných oblastech, kde se stromy kácely pro získání zemědělské půdy. Tak se ze dřeva, původně chápaného jako „odpad“, stala neobyčejně užitečná surovina, sloužící pro stavbu primitivních obydlí.

Za první typ konstruční stavby bývá označována sroubená stavba z neotesaných klád spojených pomocí konstrukčního spojení na přeplátování. Tato stavba je jakýmsi předstupněm roubenky a tím pádem i moderních dřevostaveb. Dřevěné domy se s oblibou stavěly na místech s dostatkem dřeva až do 18. století, kdy přišel zlom v podobě mnohých zákonů a opatření, zakazujících stavbu dřevěných domů z požárních důvodů. V souvislosti s vydanými dekrety došlo ke změnám v názoru na dřevostavby; začaly být považovány za něco horšího, s nižší užitnou hodnotou. Tento názor se razil po mnoho generací. Zejména v období komunismu byla posilována tendence využití dřevěných domů pouze jako rekreačních objektů, upředňostňovaly se stavby panelákovitého typu a všeobecně železobetonové budovy. I dnes mnozí lidé považují dřevostavbu za nedostečně trvanlivou, levnou a nepohodlnou alternativu bydlení. A tak existuje zájem a snaha o zvýšení podílu dřevostaveb u nás po vzoru severských a západoevropských států.

Ano či ne dřevostavbě?
O dřevostavbách koluje mnoho předsudků a nepřesností. „Jedním z mýtů je v této souvislosti hořlavost dřevěných konstrukcí. Z vyhodnocení požáru různých staveb u nás i v zahraničí plyne, že správně navržené a provedené dřevěné konstrukce odolávají požáru lépe než například konstrukce ocelové. Zuhelnatělá povrchová vrstva nosných prvků ze dřeva chrání tyto konstrukce před dalším odhoříváním. „Pokud jsou dimenzovány tak, aby zbylá neporušená část zabezpečila jejich únosnost, jsou schopny odolávat požáru 30 i více minut!“ říká nezávislý architekt Josef Smola, jenž se specializuje kromě projektové a inženýrské činnosti na oblast stavebního práva, nízkoenergetického bydlení a dřevostavby. Další předsudky, které je nutno zvážit, pak panují o krátké životnosti, ekologické problematice v souvislosti s těžbou dřeva či neseriózním estetickém vzhledu dřevěných obydlí.

Stavby ze dřeva mají své dobré i stinné stránky, a tak je nutné při výběru optimální varianty výstavby zvážit všechna kritéria. Obecně je důležitým předpokladem kvalitní dřevostavby použití výhradně certifikovaných materiálů. Nezbytná je realizace zkušeným odborníkem, správný návrh, odpovídající realizace a řešení konstrukčních detailů přímo na místě v kontextu celé stavby.

Trendy dřevostaveb u nás
Požadavky na rodinné domy se oproti nedávné minulosti zásadně změnily. Je patrný ústup „generačních domů“ a změna požadovaných atributů, spočívající hlavně v montážní jednoduchosti, časové přizpůsobivosti a přestavbové nenáročnosti objektu. Jelikož těmto požadavkům vyhovují lehké konstrukční systémy na bázi dřeva, je v současné době relativně značné množství zájemců, kteří tento typ stavby preferují.

Konstrukčních systémů dřevostaveb existuje v Česku více forem, ale nejvíce se pro účely bydlení využívá lehkého srubového a rámového typu stavby. Nosný systém srubové stavby je tvořen otesanými a na sebe naskládanými kmeny či masivními hranoly. V dnešní době je v Česku a i v celé střední Evropě nejvíce rozšířena plošná prefabrikace, tedy panelový způsob výstavby dřevostaveb. Stavby jsou montovány z průmyslově předem zhotovených velkoplošných konstrukčních dílů, v nichž jsou často již zakomponovány elektrické rozvody či povrchová úprava interiérové strany stěn i s keramickými obklady. Naopak sytém prostorové prefabrikace u nás zatím není tak rozšířen. Tento způsob, typický pro severské země, je založen na výrobě prostorových buněk často ztužených ocelovou konstrukcí.

Technologie udávají směr
Za posledních třicet let se v Evropě zásadně změnily technologie užívané v souvislosti s moderními dřevostavbami. Podstata pozitivního vývoje v tomto směru tkví zejména v používání různých typů aglomerovaných dřevěných desek, dřevovláknitých tepelných izolací a spřažených dřevo-betonových konstrukcí. Dále jsou bezkonkurenční a momentálně velmi používané panelové dřevostavby z prvků z vrstvených lepených dřevěných desek. Trendy jsou patrné také v rozvoji ochranných nátěrových prostředků, glazur a impregnací na bázi přírodních olejů. Zmiňované komponenty zvýšily mnohonásobně technické parametry stavebních konstrukcí a staveb a v důsledku je zvýšena úroveň užitné hodnoty, prostorové tuhosti, požární odolnosti, akustických vlastností, spolehlivosti a trvanlivosti dřevostaveb.

Evropský styl dřevostaveb
Za mekku dřevostaveb v Evropě jsou pokládány severské země, Finsko a Švédsko, kde jsou ve velkém realizovány jak rodinné domy, bytové komplexy, administrativní a sportovní budovy, tak školy nebo kostely. Dřevostavby v těchto zemích jsou nezbytnou komponentou přírodních scenérií.
Švýcarsko je další zemí využívající staveb na bázi dřeva a to ojedinělým způsobem se smyslem pro preciznost a smysl pro detail.  Nelze opominout Holandsko, které vyniká zejména použitím dřeva v sociální výstavbě a Rakousko zaměřující se na stavby bytů a školní střediska. V souvislosti s Rakouskem stojí za zmínku pokročilá úroveň legislativy pro energeticky úsporné stavby, ze které by si Česko mohlo vzít příklad.