„Vypustili jsme síly, které nedokážeme ovládat. Od počátku naší existence jsou vzduch, voda a všechny formy života propojeny vzájemnými vazbami. A my jsme tyto vazby zpřetrhali.“

Přesně tohle říkají tvůrci dokumentu Home ústy Zdeňka Svěráka, který slovem provází jeho české diváky. Snímek je výsledkem spolupráce fotografa, žurnalisty a ochránce životního prostředí Yanna Arthus-Bertranda a producenta a režiséra Luca Bessona. Celý projekt sestavili jako mozaiku záběrů pořízených z paluby letadla či z koše horkovzdušného balónu. Kamera z výšky zachytila více než padesátku zemí světa – divoká africká zvířata, arktické ledovce, měsíční krajiny vzniklé těžbou nerostů nebo toxické břečky vznikající urputným dobýváním břidlicových písků. Bertrand za pomoci svých obrazů předvádí zrod Země a života na ní. A samozřejmě evoluční úspěch Homo sapiens, jenž si s dovedností sobě vlastní podřezává větvičku, na které by se jinak docela hezky sedělo.

Óda na rychlost
Soběstačnost nepatří mezi vlastnosti žádného živého organismu. Člověka nevyjímaje. Tvůrci filmu používají známé tvrzení, že všechno souvisí se vším. Životní podmínky na naší planetě jsou výsledkem složitých vztahů. Existence jednoho organismu většinou podmiňuje existenci jiného. Nepostradatelná je samozřejmě voda, sluneční světlo, kyslík. Tvůrci filmu se snaží demonstrovat křehkou harmonii těchto vztahů a to, jak jednoduše ji lze narušit. „Rychleji a rychleji“ zazní několikrát během filmu v souvislosti s nárůstem populace, expanzí měst, těžbou nerostných surovin. Lidé chtějí rychleji získat více energie, aby si mohli rychleji a více užívat a aby si udrželi životní standard. Na co jsme si zvykli jako na samozřejmost, to pak stále vyžadujeme. Hodnoty, na kterých stavíme naše životy, považujeme za správné. Co je na rychlosti špatného, říkám si. Potřebuji přeci rychlejší internet do mobilu a rychlejší operační systém do počítače. Chci rychleji zhubnout nebo rychle nabrat svalovou hmotu, rychle se občerstvit – ideálně u stánku rychlého občerstvení. Potřebuji auto s vyšším výkonem, vyvine totiž vyšší rychlost, to mi zrychlí puls a zvedne adrenalin. Rychle a zběsile. Co na tom, že planeta začíná být v dezolátním stavu nebo že někteří lidé pijí zkaženou vodu a jedí koláčky z bláta. Zrychlilo se vše: globální oteplování, tání ledovců, kácení deštných pralesů a vymírání živočišných druhů.

Apokalyptičtí jezdci na koních CO₂
Přes vesměs kladné ohlasy, které snímek provázejí, na mě působil trošku jako výukový film pro základní školy. Umím si představit jeho promítání na hodinách občanské nauky, existuje-li ten předmět ještě. V podstatě jde jen o sumarizaci faktů o fungování Země a problémů, které způsobuje jediný živočich – člověk. Domnívám se, že většinu předkládaných informací lidé obecně znají. Divák se vydává na exkurzi za těmi nejvážnějšími neduhy naší planety. Informace však nejdou (a ve sto dvaceti minutách ani nemohou jít) příliš do hloubky. Což se ale paradoxně stává i přínosem snímku. Tvůrci filmu totiž chtějí, aby jej zhlédlo co nejvíce lidí, kteří se snad následně zamyslí. Dokument tedy musí být a je přehledný a lehce srozumitelný. Může se tak stát inspirací k následné výpravě pod povrch konkrétních problémů. Za zmínku také stojí trošku tendenční zacházení s některými daty. Podle některých klimatologů by se například roztáním grónského ledovce hladiny oceánů o sedm metrů, jak se tvrdí v dokumentu Home, nezvedly. Voda by stoupla zřejmě „jen“ o desítky centimetrů. Sedm metrů se uvádí v hodně černých scénářích. A na závěr. Nesouhlasím s větou, která ve filmu zazní: „Zatím jsme nepochopili, že mrháme tím, co nám příroda poskytuje.“ Myslím, že to víme, jen mhouříme oči, abychom to neviděli v tak jasných konturách.

http://www.youtube.com/watch?v=Ii8O872bElM



Domov aneb Kam směřuje naše cesta
Home
režie Yann Arthus-Bertrand
Francie, 2009, 95 min.

autor: Richard Böhm