Přítomnost není dokonalá. Dokonalost přítomného okamžiku je oxymóron, to by byl okamžik minulý. Když je něco dokonalé, dosáhlo to ideálního stupně vývoje. Už se na tom nemusí pracovat. Už to ani nejde, zablokuje se to.

Nic jako ideální stav nebo stupeň vývoje naštěstí neexistuje. Ideál je jen iluze, katarze předchozího konfliktu. Za chvíli už jsou role zase rozdělené jinak. Ani stupeň vývoje živočichů není dokonalý, pořád se vyvíjí v bezcílném vývoji pod neustálou hrozbou různých regresů, relapsů, přírodních katastrof a inteligentní sebedestrukce. Dokonalá přítomnost by byla neskonalá nuda. Kdybych se plně přijal a dělal jen, co chci. Stal bych se svým vlastním otrokem. Musel bych být dokonalá bytost, aby to fungovalo, ale jsem jen helpless sinner. Svoboda není, že děláš, co chceš, ale že děláš, co nechceš, nebo spíš, že děláš i to, co nechceš, protože vydedukuješ, že je to pro tebe dobré. Děláš to pro sebe, i když to nechceš, jako rodič pro dítě, které neví, co potřebuje, aby přežilo. Neví ani, že má přežít. Přítomnost není stav ale skill plus reflex.

Přítomnost je experiment, není to stupor. Je to uvědomění si momentální proměny. Je to… Něco magického, co nejde vyslovit, z jehož vyslovení nejde slevit a spokojit se s pouhou metaforou, s pouhou situací. Je to to, co nás všechny láká jako vzdušný prostor ptáka. Nachází se to ještě před slovy, ve slovech se to jenom rozplývá. Žádná slova přítomnost neobjasní, nezaručí její příští uvědomění. Důsledky jsou fatální. Přítomnost je pouhý koncept, neexistuje. Jsme si jí vědomi, ale nemáme k ní klíč. Je jako… Je jen jako.

Je teď a tady proto, že teď a tady už je pryč. Je to zkušenost smrti, která není definitivní, obnovuje se. Vyplývá jen z určité situace a v ní se i ztrácí. Není nepřetržitá. Nepřetržitá přítomnost je přítomnost přežitá. Musí tam být to tr, trrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrr. Trh, trouble. Trouble z toho, že to krásné, co bylo, je fuč a musí být zrestaurováno, vráceno nebo očekáváno. I to, co jsem teď o přítomnosti napsal, funguje jen v určité situaci, reakci, erekci. Hledat v tom přítomnost by bylo naprosto nepřítomné. Je to jen experiment, oslava, báseň, radost z přítomnosti, ale není to přítomnost. Přítomnost je trochu jinde. Přítomnost je magická. Magická. To slovo má budoucnost.

Pravda
Ještě za tepla do světla papíru. Důkaz, že nežiješ jen pro hmotu. Stavíš chrám myšlenek. Zastavíš se, oprostíš, schováš do slov, chováš se jinak. Jako jejich pán, ale ve skutečnosti je to naopak. Pravda ti sedí na krku, slídí tvoje myšlenky. Platíš za upřímnost. Musíš teď opravdu něčím být. Předtíms to nemyslel vážně, stavěl ses k tomu vlažně, ale teď jde do tuhého. Musíš být hmatatelný, jinak spadneš hloub, nežs byl, kdyžs zatoužil představit se světu ne jako shluk slov, který je každému fuk, ale jako věta, kterous ukul za prosněných nocí, jako forma, do které ses nalil a vtavil v něco víc než je přítomnost. Teď trneš, jestli ta forma není děravá, jestli ta koruna není trnová, jestli to auto není kříž, jestli jsi Ježíš nebo hebefrenik.

V dobré víře svádíš netopýře. Chceš být zpět ve flow, snažíš se být zpět ve flow, chvíli se ti zdá, že jsi zpět ve flow but your whole life is a joke. Nechci přeceňovat svoje činy, načínat nic, jen mísit rýmy s příležitostnými streamy, aniž bych je ničil svými bytostnými vosky. Nečekám, že tě oslní výnos mých broskvoní, dýchání. Propiskou právě vybarvuju smyčku pod svým kdykoli. Ve dvou se to lépe spěchá k náspům. Jsi mi vším, sdílím skills ve stínu svitku. Svoboda není dělat, co chceš, ale co nechceš. Proti lenosti. Zaseknu se na přelévání tahu v jednom písmenu, funkce scestí. Příliš propájíme znaky, zíráme napojení na to samé. Já, some other mind.

Okamžik pominul a namísto statečnosti po tobě žádá jen své prominutí, že pominul, že tu byl jen jako návnada a jeho absolutní plnost, smyslnost se proměnila v prázdný pojem, který můžeš plnit jen z nově přicházejících plností, které se řinou teď a tady a taky později. Neustále se slévá zleva i zprava život a smrt, posvátná kráva. V dokonalosti situace tak, jaks ji chtěl, tě obklopuje katastrofa mrtvých možností, které zemřely v důsledku reklamovité kampaně na přítomnost, krásnou současnost, která je zlatou klecí klamoucích keců movité minely, jíž se ustavuješ, abys byl zákonem toho všeho, trvalým poukazem. Ale to nejde. ∞