Snaha jedinců či vládnoucích skupin podrobit si celý svět provází lidské dějiny od nepaměti. Neexistuje jediný důvod myslet si, že je tomu v současnosti jinak. Podobné názory jsou však dnes často s pejorativní konotací označovány jako konspirační teorie. Účelem nálepky je mnohdy snaha zdiskreditovat kritiky systému. Pomineme-li však některé sotva prokazatelné a téměř absurdní povídačky z této oblasti, upozorňují tzv. konspirační teorie na důležitá témata. Co když se ale z konspirace stane mainstream?

Kandidátem číslo jedna na tajnou světovou vládu je pochybná skupina nejmocnějších finančníků, politiků, byznysmenů, šlechty a dalších vlivných lidí pojmenovaná podle hotelu v Nizozemí, kde v roce 1954 proběhlo první setkání jejích členů. Řeč je o Bilderbergu. Kolem stovky těchto mocnářů se každoročně na jaře (poslední dobou většinou začátkem června) schází v jiném státě. Bilderberg má stálé jádro, ale seznam pozvaných se každoročně trochu mění. Konference probíhá za zavřenými dveřmi a probíraná témata či závěry jednání nejsou zveřejňovány. Jména účastníků jsou tajná. Aspoň donedávna to ještě platilo.

Prý jde jen o přednášky
Jim Tucker, loni zesnulý americký novinář, sledoval schůzky Bilderbergu přes třicet let. O skupině se poprvé doslechl v roce 1975 a nechtěl její existenci nejprve uvěřit. Do konce devadesátých let se zmínky o ní v tisku vyskytovaly velice sporadicky, většinou jen v podobě několika slov. V roce 2007 spatřil světlo světa dokumentární film Alexe Jonese Endgame: Blueprint for Global Enslavement, který tvrdí, že Bilderberg se chystá na vyvraždění většiny lidí na světě, utvoření jedné světové vlády a zotročení zbytku lidstva.

Film se z velké části věnuje ottawskému setkání z roku 2006. Je z něj patrné, že konferenci přihlížela pouze hrstka investigativních novinářů z alternativních médií (v čele s Jimem Tuckerem a Alexem Jonesem). Ta oficiální o setkání neinformovala. Je s podivem, že večírek cca 120 až 150 nejmocnějších lidí planety pro ně nepředstavuje téma. Ať už se tam probírá cokoli, jen tento fakt dodává půdě tzv. konspiračních teorií živiny.

Samotní účastníci schůzek (z Čechů např. Vondra či Schwarzenberg) vehementně prohlašují, že na Bildebergu nepadají žádná rozhodnutí, která by měla vést k jakékoli akci, nic se zde neplánuje. Ovšem nic konkrétního také neřeknou – prý jde jen o běžné přednášky.

Tajnůstkaření kolem Bilderbergu vyvolává oprávněné otázky. Každý má zřejmě právo scházet se soukromě, s kým uzná za vhodné. Problém ale představuje účast vysokých politiků. A pokud se tito lidé chtějí privátně setkávat (což je celkem logické – všichni se víceméně scházíme převážně s lidmi se stejným postavením a s podobnými zájmy), proč by jejich klid měly, patrně na náklady daňových poplatníků, hlídat zástupy policistů, jako tomu bylo při posledním setkání?

Zlom
Situace kolem Bilderbergu se postupně dost změnila. V roce 2011 proběhlo setkání ve Švýcarsku. Informace o jeho konání nakonec přinesla i hlavní média a tiskové agentury. Nyní již skupina zveřejňuje rámcový nástin probíraných témat a má své oficiální webové stránky. Skutečný obrat pak nastal v červnu roku 2013, kdy se konference odehrála v hotelu nedaleko Londýna. Na místo se sjelo mnoho protestujících, alternativních novinářů a lidí zajímajících se o konspirační teorie.

Atmosféra připomínala festival. O setkání informovala např. i TV Nova a Prima. Mobilní záchody, přímé přenosy z místa konání v alternativních médiích, pódium pro řečníky, občerstvení… Účast kapitánů konspiračních teoretiků v čele s Alexem Jonesem a Davidem Ickem.

Například David Icke na propagování svých názorů vydělal nemalou sumu peněz. Jeho knihy o duchovní transformaci planety v souvislosti s rokem 2012, o tom, že vládnoucí elity jsou mimozemšťané apod. jsou překládány do mnoha světových jazyků a on sám se svými přednáškami objel celý svět. Budiž mu to přáno. Je-li to navíc pravda, jedná se o záslužnou činnost. Na druhou stranu je ale zřejmé, že na konspiračních teoriích se dá také dobře vydělat.

Internet je doslova zaplaven alternativními servery. Konspiračními výklady se to tam jen hemží, stejně jako portály s esoterickou tematikou, která s nimi úzce souvisí. Existují v zásadě tři možnosti, jak to s konspirací může být ve skutečnosti. Buď dochází k nějaké emancipaci lidstva, což skýtá určitou naději na překažení elitářského komplotu, nebo je tento zlom součástí jeho plánu (teoretici spiknutí ostatně tvrdí, že součástí plánu je téměř všechno – ale napadlo je to o nich samých?). Třetí variantou je, že se skutečně o žádné spiknutí nejedná a děcka se vyblbnou na festivalu konspirace.

Je relativně jednoduché a pohodlné tvrdit, že neutěšený obraz dnešního světa je dílem spiknutí mocných. Při střízlivějším zamyšlení je mnohem těžší si představit, jak malá hrstka (sic mocných) lidí dokáže s matematickou přesností plnit své plány, ovládat vlády mnoha států a média, určovat strategie nadnárodních firem apod.

Mnohem pravděpodobnější mi přijde jiné vysvětlení. Jelikož společnost tvoří systém, mnoho skutečností se v ní děje jakýmsi samopohybem systémových mechanismů a procesů, které nejsou závislé na vůli jedince. Příkladem může být třeba trh. Každodenní aktivity milionů lidí pomáhají takové systémové mechanismy udržovat a proměňovat. Elity se pak spíš než na jejich ovládání mohou soustředit na to, jak z nich těžit. A k tomu, aby dobře využily situace, mají jistě mnohem lepší prostředky a informace než běžní občané. Pokud nějaká konspirace probíhá, jde spíše o konspiraci systému (který sami utváříme) než spiknutí elit. Jenže co když…? Pravda je pořád tam venku.

Z alternativy mainstream?
Pokud třída superelity opravdu připravuje nastolení celosvětové totality, jakou roli v tom pak hraje narůstající povědomí o jejich plánu? Z výzkumů volebního jednání je známo, že o tom, koho bude volit, se člověk zpravidla rozhoduje dávno před kampaní. Lidé navíc mají tendenci vyhledávat takové informace, které potvrzují jejich názory. Samotná kampaň a pravicově či levicově zaměřená média na rozhodnutí člověka téměř nic nezmění.

Je zřejmé, že určitým ztransparentněním svého počínání bere bilderbergská skupina část síly svým odpůrcům. Pokud by se držela dosavadní strategie utajování, nahrávala by jim do karet. Z protestů proti Bilderbergu se tak možná stane tradiční festival, který za čas dosáhne svého zenitu a pak začne jeho popularita upadat. V očích běžné populace bude dost možná vnímán jako setkání partičky poblázněnců. Utvoří se subkultura, která bude mít svůj svátek. Bilderberg tím paradoxně může docílit toho, že od sebe odpoutá pozornost nevěřících Tomášů a bude moci skrytě dál vládnout světu. Kdo ví. Napoví letošní setkání. ∞