Vnímá postavení mužů jinak muž a jinak žena? Abychom to zjistili, položili jsme výše uvedenou otázku naší redaktorce Marie Belinson a bloggerovi Maaristaanovi.


Maria Belinson

Během posledních několika desítek let se všechny prvky utvářející společnost mohutně pohnuly. Myslím si, že se moderní doba nejvíce vyznačuje právě nepevností své struktury – to, co bylo dříve jasně definováno, dnes již částečně nebo zcela neplatí. Lidé si na tyto změny sice zvykli v běžném životě, nestihli si je však zaznamenat na úrovni životních představ. Proto podle mě často dochází k disonanci mezi skutečností a zažitými modely chování.

Proč při slovech „svatba“ a „děti“ stále očekáváme vdavekchtivý lesk v očích dívek a vyplašený pohled úkosem ze strany mužů? Radost ženy by přece měla plynout z toho, že si zajistila svou budoucnost. Pohled muže zase odrážet tíhu zodpovědnosti, kterou na sebe tímto přebírá. Nicméně časy, kdy muž byl jediným živitelem rodiny, jsou dávno pryč. Odpovědnost se také dělí mezi oba partnery. Podporováním starých pravidel již nefungující hry děláme z mužů jeskynní dobyvatele a z žen hysterické mucholapky.

Bojí-li se muž ve fungujícím vztahu slova „rodina“, škodí tím hlavně sám sobě. Znám spoustu mužů, kteří v mládí prokličkovali mezi svatebními nástrahami přítelkyň, protože „na to nebyli připravení“, „nechtěli se vázat“ nebo si jen „chtěli užívat“. Teď je jim přes třicet a v očích se jim místo sebejistoty „silného pohlaví“ objevuje strach a pochybnost. Pomalu si uvědomují, že v tomto běhu s překážkami nejsou vítězi. Ve skutečnosti jsou totiž muži mnohem více zaměření na pokračování rodu, mají větší potřebu vidět v potomcích vlastní odraz a dílo. Ani po blízkosti, pochopení a odevzdání netouží méně než ženy. Ba naopak – není pro ně nic horšího než opravdová samota. Samota světa, v němž by měli být pořád silní a úspěšní.

Chtějí-li tedy najít rovnocennou partnerku, která je bude mít ráda proto, že jsou a jací jsou, musí přestat spoléhat na vnější projevy svého mužství. Dnešní doba tyto projevy neustále nabourává a zkouší: zůstává stále mužem ten, kdo vydělává méně než žena, vybírá si rodičovskou dovolenou, umí odlišit mokré od čistého a modrou od zelené? Postavení mužů, direktivně utvořené světem se rozpadá. Dochází tak k jisté krizi identity, díky které ale má člověk šanci nahlédnout do sebe a spatřit tam především a nejdřív důstojnou lidskou bytost v celé své jedinečnosti. Až poté následuje hledání vnitřního mužství. V čem přesně spočívá, by si pro sebe měl určit každý sám.


Dušan Potůček (maaristaan.cz)

Je pro mě těžké soudit, jak moc se změnilo postavení mužů oproti minulosti, protože když se nad tím zamyslím, čerpám svoje názory na ně hlavně z různých knih, časopisů, filmů a cizího vyprávění.

V mém životě se muži moc nevyskytují. Většinou se na chvilku objevili v podobě toho nudného strýce odvedle a ruku na srdce, moc pozitivních dojmů nezanechali.

Můj názor na mužské pokolení vytváří také převážně ženy. Poslouchal jsem v dětství rozhovory matek v setmělé kuchyni, kde na pánech (nad sklenkou vína) nenechaly jedinou nit suchou.
Poslouchal jsem své přítelkyně a kamarádky, které nadávaly na své nezralé a trapné protějšky a poslouchám myšlenky současných žen kolem sebe, při nichž člověk nabude dojmu, že horší živočišný druh se na světě již vyskytovat ani nemůže. Podle všeho se z gentlemana stal tvor, který nedokáže nést následky svých činů, nespolehlivý a slabý protějšek silných a hrdých dívek, jehož čestné a pevné SLOVO CHLAPA je už jen pro smích, protože dávno neplatí a je často porušováno.

Dnešní mladý muž, pokud chce být mužem s velkým M, se dle mého názoru musí především vyrovnat s předsudky. Vymanit se ze zažitého vzorce očekávání a určené stereotypní role.
Pryč jsou ty doby, kdy se od něj očekávala hlavně role živitele a jeho hlavním úkolem bylo chodit pravidelně do práce a přinést peníze na obživu. Pokud se po návratu z šichty zajímal o svoji rodinu, byl to takový příjemný bonus, který se ale zas až tak neočekával.

Protože starost o rodinu byla přeci od nepaměti role ženy / matky.

Současný muž, který chce žít se svojí partnerkou a dětmi spokojeně a v míru, se proti takovému rozdělení rolí již musí vymezovat a naučit se novým kouskům. Měl by se oddělit od jeskynního stáda chlapů, ve kterém se jen společně plácají po ramenou a utvrzují v tom, jak tomuto světu dobře a tvrdě vládnou. Otevřít oči a sebekriticky na sebe pohlédnout s poznáním, že o dnešním světě pánové nerozhodují sami. Měl by vykročit ze svého odvěkého stínu namyšleného ega.

Pokud se totiž něco změnilo oproti minulosti, tak je to postavení žen.

Současná žena žije v době neomezených možností a může skutečně vše, co si zamane. Stačí jí k tomu pouze pevná vůle a odhodlání. A co k tomu opravdu nepotřebuje, je nějaký zastaralý model samce. Potřebuje spolehlivého partnera, který se nebrání a hlavně nebojí vzdát se své části svobody a věnovat ji rodině. Naším úkolem je umožnit své vyvolené jít si za svým snem a stát se svým dětem vzorem a vždy přítomným otcem.

Musíme se vyrovnat s tím, že ulovit mamuta v době supermarketů již dávno nestačí, že musíme nabídnout něco více. Naučit se poslouchat a podporovat. Vzdát se zkamenělé představy o ženách a jejich domácích povinnostech a uvědomit si, že naplněním pračky roztříděným prádlem neztratíme svoji mužnost, ale získáme respekt a vděk své rozumné partnerky.

Otázka ale je, zda se nám to opravdu daří. Snad ano.