Kultura může být chápána ve dvou odlišných rovinách: jako prostředek, s jehož pomocí si člověk přizpůsobuje okolní prostředí a vyděluje se tak z přírody. Nebo jako sféra pozitivních hodnot, do které spadá například umění, věda a literatura.

Jak máme tedy chápat kulturu, o které se tu bavíme? Tedy v první řadě kulturu zadarmo? Někteří z nás ji chápou spíše jako soubor hodnot a schopností, jenž tvoří základní kámen naší společnosti. Ty jsou zpravidla bezplatně předávány z generace na generaci. Jiní ji naopak vnímají jako kulturní produkci spíše zábavního charakteru, která si klade za cíl naplnění volného času svých konzumentů. Tato je pak většinou placená.

Myslím však, že nutně nemusíme tyto dvě na první pohled protikladné roviny kultury vnímat jako vzájemné protipóly. Umění jako součást kulturní produkce přeci také utváří naše ideje, názory a návyky. Na druhé straně postoje a tradice ovlivňují kulturní produkci a promítají se do ní. Mnohé schopnosti se v průběhu času učíme v placených institucích. Naproti tomu máme možnost si bezplatně užívat kulturní tvorbu v mnoha jejích podobách – zde nemám na mysli jen architekturu či pouliční umění, ale veškerou kulturní produkci, která je bezplatně představována veřejnosti. Zdravá společnost ve smyslu duševního bohatství pak stojí na základech obou těchto pomyslných sfér kultury.

Důležité v našem kontextu je, že kulturní produkce, ať už v jakékoliv formě, by si neměla klást za cíl zisk, ale veřejný prospěch. Měla by totiž respektovat symbolický charakter uměleckého kapitálu, který patří společnosti jako celku. Ačkoliv „nejlepší věci v životě jsou zadarmo“ a za naše nejsilnější kulturní prožitky nutně nemusíme zaplatit ani korunu, obecně se „za kvalitu platí“ a hodnotná kulturní tvorba často zdarma být zkrátka nemůže. Nelze předpokládat, že by se nadaný umělec nebo vědec dobrovolně stal asketou ve jménu veřejného blaha. Jde spíše o to, aby se umělci těžící z úpadkového vkusu společnosti vystavované uniformní masové kultuře neobohacovali na úkor vysokého umění, které zpravidla nebývá tak urputně protlačováno. Aby se kreativita, talent a nadání nestaly položkou na účtence. Aby cena vstupného odrážela spíše kvalitu a náročnost produkce než životní nároky umělců a jejich manažerů. Dostupnost kultury je tak závislá na vítězství veřejného užitku nad ziskem!