Když si chceme udělat pořádek v sobě, často nám pomůže uklidit si prostor, ve kterém žijeme. Dát řád svému okolí. Posbírat různorodé věci z všemožných koutů pokoje a zařadit je zpátky na jejich místo. Jsou věci zařaditelné a věci nezařaditelné. Napříč naším světem i myšlením.

Když je něco nezařaditelné, znamená to, že je to nedůležité? Nebo špatné? Ne, pouze je to jiné. A v určitou konkrétní chvíli jedinečné. Je to samo. Je to jediné. Prozatím nepojmenovatelné.

Když František Kupka vystavil svůj první abstraktní obraz, návštěvníci pařížského Salonu si s oním dílem nevěděli rady. Nebyli schopni jej přiřadit k čemukoliv, co dosud vzniklo, co do té doby znali. Neměli možnost jej pomocí předchozích zkušeností zpracovat. Ten obraz nikam nepatřil. Vyčníval. Nebyl součástí žádné skupiny obrazů, ačkoliv visel mezi desítkami dalších. Byl obklopen jinými plátny, ale netvořil s nimi jednotu.

Nestálost nezařaditelnosti
Co je nezařaditelné dnes, nemusí být nezařaditelné zítra. Situace se rychle mění. Vše se vyvíjí neskutečným tempem. Dnes už Kupkova Dvoubarevná fuga dávno není ve své škatuli sama. Má své „doma“ mezi dalším množstvím abstraktních obrazů. Prvenství tomuto obrazu už nikdy nikdo nevezme, avšak nezařaditelnost ano. Ta je relativní, pomíjivá a nestálá.

Nezařaditelnost prostupuje celým naším světem. Napříč lidskými životy a příběhy, skrz věci. Je primárně otázkou mozku a myšlení. My lidé jsme ji vytvořili. Pojmenovali. Neboť to je naší přirozeností. Označovat a popisovat. Dříve jsem si myslela, že je to špatně. Dnes už ne, protože řád a systém potřebujeme k životu. Máme neustálou potřebu sortování. Rozřazovat vše dle určitých náležitostí a společných znaků. Přiřazovat k sobě, párovat a družit. Je nám to tak vlastní. Podvědomě vyžadujeme pořádek. A to, co nemůžeme z jakéhokoliv důvodu nikam umístit, je pro nás matoucí.

Jenže nikdy nevíme, co se skrývá pod prvotní slupkou nezařaditelnosti. A tak buďme k takovým lidem a věcem otevřeni. V první chvíli netušíme, jaký přínos pro nás mohou skýtat. Stejně jako před sto lety nikdo nemohl vědět, jak zlomovým dílem bude Kupkův obraz v barvě české trikolory. ∞