Street art v galerii
Touha po slávě, paradox nebo zdravý vývoj?
Ztrácí street art svůj význam v momentu, kdy je z ulice přesunut do galerie a stane se uměleckým artefaktem per se? Myslím si, že ano. Street art má své místo na ulici, právě na tom konkrétním místě, kde byl vytvořen. Je určitou formou komunikace, která v galerii odumírá, pokud je dílo vyzdviženo na piedestal a uzavřeno do sterilní situace „nedotýkejte se exponátů“. Paradoxně takové dílo v momentě, kdy se stává „opravdovým uměním“, ztrácí svoji životnost. Proto street art do galerií nepatří – neboť street art mění ulice v galerii. Je skutečným „uměním zadarmo“, protože k němu má přístup i ten nejchudší bezdomovec. Je uměním každodennosti, vizuálních překvapení a překvapivých spojení.
Na druhou stranu fakt, že street art se v galeriích objevuje, znamená, že se plně začlenil do světa umění a vydobyl si právoplatnou pozici. A za to jsem ráda. Pro mne to znamená, že svět umění je stále živý. Street artový umělec se tak může postavit po bok sochaře. Ale – opravdu o to dnešní umělci stojí? Chtějí být součástí galerijních exponátů? Jde jim jen o touhu po slávě nebo o zcela pochopitelnou snahu se uměním živit?