Drazí čtenáři a čtenářky.
Závislost. Pouto, které svazuje i drží. A zároveň slovo, které vyvolává rozporuplné pocity. Myslíme na drogy, alkohol, nikotin, ale také na sociální sítě, práci, vztahy nebo moc. Jsme svobodní nebo jen přecházíme z jedné závislosti do druhé? Filozofové se tímto problémem zabývají už od antiky. Aristoteles učil, že ctnost spočívá ve středu mezi extrémy – v rovnováze. Kant by zase řekl, že pravá svoboda znamená řídit se rozumem, ne touhami. Moderní filozofie ale ukazuje, že v době konzumu a digitálních technologií se od závislostí téměř nelze osvobodit. Jsme biologicky nastaveni tak, že hledáme uspokojení – ať už v lásce, jídle, či informacích. Sociologové si kladou otázku: kdy se závislost stává problémem? Erich Fromm už v polovině 20. století varoval před „útěkem od svobody“ – lidé se často poddávají vnějším silám, protože skutečná autonomie je děsivá. Dnešní doba nabízí nespočet lákadel, která nás drží ve své moci. Algoritmy sociálních sítí nás udržují online, fast food slibuje rychlé uspokojení chuťových buněk, farmaceutický průmysl nabízí pilulku na kaž­dou bolístku i bolest. Je tedy závislost vždy negativní? Co pak láska, umění, vášeň pro tvorbu? Možná je klíčem uvědomění. Když víme, co nás ovládá, můžeme s tím pracovat a pak vhodným směrem ventilovat. A tak možná právě kultura – literatura, film, hudba i vizuální umění – nám pomáhá nejen nahlédnout na podoby závislosti, ale od těch některých se i osvobodit.