Sovětský příběh je i po jedenatřiceti letech stále aktuální. Ačkoli se krvavě rudá vlajka se žlutě zbarveným srpem a kladivem roztrhala již na cáry několika samostatných částí, fenomén Sovětského svazu a neslavný kult jeho předních osobností představuje však záležitost i současné situace.

Dřívější mocné a věhlasné impérium nikdy zcela úplně nezaniklo. Zanechalo šrámy na duších i na zemi. Příběh utopie byl prvořadně utopen v tyranii. Bývalé země svazu se potýkají dodnes s postkoloniálními syndromy a komplexy. Impérium zla totiž rozpadem Sovětského svazu a jeho oficiálním smazáním z mapy světy ani zdaleka neskočilo. Nyní mu jen vládne jiná tvář – tvář autokrata Vladimira Vladimiroviče Putina.

Pouť do dějin Sovětské svazu
„Kolik obětí, krve a bolesti je spojeno se záležitosti hranic!“ naříká si autor Ryszard Kapuściński v knize Impérium. A záhy hned dodává, že „hřbitovy těch, kteří na celém světě padli při obraně hranic, jsou nekonečné“ a „stejně bezmezné jsou hřbitovy odvážlivců, kteří se snažili své hranice rozšířit.“ Kniha, jejíž první vydání se datuje již do roku 1993, je však aktuální i v současné situaci. Rusko stále neví, kde doopravdy končí jeho hranice a samo rozhoduje, na čí straně stojí pravda. Polský reportér, novinář a publicista Ryszard Kapuściński se vydal do států někdejšího Sovětského svazu čítajícího patnáct současných republik. Jeho toulky se ubíraly mnoha směry po rozsáhlém území impéria v několika různých časových intervalech, převážně však již v letech ústupu jeho zašlé slávy a směřující až k jeho konečnému rozpadu. Kapuściński cestoval sám trasou kolem šedesáti tisíc kilometrů, přičemž jeho cesta započala v Brestu a skončila až u pobřeží Tichého oceánu.


Slova, fakta, slzy, ticho
Další „absyntovkou“ z edice Prokletých reportérů obsahující české, slovenské a polské autory věnující se tematice Sovětského svazu je publikace Vojna nemá ženskú tvár od běloruské spisovatelky a laureátky Nobelovy ceny za literaturu Světlany Alexijevičové. Necenzurová verze tzv. románu hlasů, příběh o ženské bolesti i síle. Alexijevičová, stejně jako právě Kapuściński pracovali na svých reportážích v terénu a oba jsou skvělým dokladem toho, že žánr reportáže nedílně patří do krásné literatury. Spisovatelka hned na úvod uvádí, že všechno, co víme, známe pouze z mužského pohledu. Jsme zaujatí mužskou interpretací a popisem války a jejich představ. Nicméně, když o válce mluví naopak ženy, je to něco úplně jiného. Alexijevičová strávila celkem čtyři roky na cestách po Sovětském svazu s magnetofonem v ruce. Vyzpovídala stovky žen a nahrála stovky kazet s materiálem na tisících metrech magnetofonové pásky. Válka ženskýma očima má své barvy, svou vůni a svůj citový prostor. Jejich vzpomínky jsou dokladem té opačné nehrdinské strany války. Zima, hlad, špína, násilí a utrpení. Mozaika skládající všudypřítomnost smrti.

Nejen Stalin a Berija, ale i strejda Jura a krásná teta Olja
V knize Doba z druhé ruky: konec rudého člověka autorka Světlana Alexijevičová popisuje jedinečné příběhy několika obyčejných lidí. Představuje malé dějiny a osudy pamětníků, které byly utvářeny za novodobé historie Sovětského svazu. Jedná se opět o reportérskou práci přímo v terénu za použití metody rozhovorů s osobami, jejichž životy slouží jako trýznivé svědectví ruského 20. století. Sama autorka vzpomíná na šílený plán komunismu a poznamenává, že „za víc než sedmdesát let vyšlechtili v laboratoři marxismu-leninismu ojedinělý lidský druh: ,homo sovieticus‘,“ přičemž někteří na něj nahlížejí jako na tragického hrdinu a jiní mu říkají pouze Sovět. A ačkoli Homo sovieticus žije v různých zemích a mluví různými jazyky, ve skrytu je vlastně stejný. Ovlivnění socialismem, komunismem a krutovládou země, surovosti a bezmezné víry v rudého člověka. Žili mezi katy a oběťmi a bylo to zcela normální, jak jeden ze zpovídaných uvedl. Udávalo se nejen mezi sousedy, ale i kamarády, rodinou, milenci. „… čisté zlo chemicky neexistuje, takže nejen Stalin a Berija […] Ale i strejda Jura a krásna teta Olja…“

Chvilková demokratizace impéria
Postupný rozpad Sovětského svazu a přechod na kapitalismus proměnil rudou krajinu na šedou. Ne všichni byli za získanou svobodu a relativní demokracii vděční. Stejně jako někdejší reformátor Vladimir Putin se časem vypracoval na autokratického diktátora s neomezenou mocí a mistra propagandy. Putinismem neboli putinovskou érou se zabývá v knize Všetci mocní Kremľa ruský novinář Michail Zygar. Autor zkoumá nakolik je Putin opravdu absolutním vládcem nynějšího Ruska nebo se jedná o tzv. kolektivního Putina zaštiťujícího více možných mocných mužů či nové politbyro. Dokladem tomu jsou i události v Gruzii, na Krymu či současné Ukrajině. Svým výrokem považující rozpad Sovětského svazu za největší geopolitikou tragédií minulého století se současný ruský prezident navrací k nacionalistickému paradigmatu velkého a jednotného státu na úrovni právě bývalého svazu s vůdčí pozicí Ruska, a především pak samotného Putina. Zygar pro svou knihu vyzpovídal téměř všechny Putinovy blízké, jako například dočasného Putinova zástupce Dimitrije Medveděva, podnikatele a oligarchu Michaila Chodorkovského či čečenského bojovníka a organizátora nájemných vrahů Ramzana Kadyrova nebo Sergeje Šojgua, současného ministra obrany.

Temná zákoutí Kremlu
O současných poměrech Ruska píše i investigativní reportér a novinář Ondřej Kundra v knize Novičok nebo kulka: Jak umírají Putinovi kritici, v níž se zaobírá především tím, co se děje politickým oponentům ruské hlavy státu. Součástí knihy jsou pak také významné kauzy vybuchlého muničního skladu v českých Vrběticích a atentát na dvojitého agenta Sergeje Skripala v Salisbury ve Velké Británii, přičemž v obou těchto případech figurovala ruská rozvědka GRU. Kniha dokládá, že se ruské tajné služby spolu se speciálními komandy stále více snaží rozšiřovat svůj vliv směrem na západ a operují i na evropském území, nevyjímaje Českou republiku.

V knize esejů nazvané Tyranie: 20 lekcí z 20. století pak předkládá autor Timothy Snyder dvacet rad či poučení, jak se vypořádat s totalitními režimy zahrnující nacismus, fašismus a komunismus. Historik a přední intelektuál současnosti se tak snaží ubránit svobodu a poskytnout jakýsi manuál proti totalitarismu, z něhož vyvěrá tyranie. Problematické jevy a ideologie autor popisuje na ukázkových příkladech Německa za vlády Hitlera, SSSR a Ruska za Stalina a Putina či na Spojených státech amerických.

Internet jako místo činu
„Vyprávění o tom, jak anonymní jedinci sedící u počítačů dokážou znesvářit celé státy, ničit kritickou infrastrukturu a zabíjet, aniž by vedli jakoukoli bojovou činnost a aniž by měli sebemenší představu, kdo jsou jejich oběti.“ Těmito slovy zakončuje autor knihy Vpád Daniil Turovskij svou předmluvu. Ruský nezávislý novinář, jenž se dlouhodobě zabývá hackerstvím ve své rodné zemi, napsal knihu, která představuje hackerství z několika úhlů. Turovskij v knize vychází v prvé řadě z dostupných materiálů, které následně analyzuje, a rovněž pak z vlastních rozhovorů uskutečněných s předními hackery. Svět byl svědkem již několika hackerských útoků, ať už se jednalo o vydírání nemocnic či vykrádání bankovních institucí, útoků na zpravodajské weby a politické oponenty, tak také především četné ovlivňování voleb i dodávek regionální elektřiny. Virtuální hrozby jsou neustále přítomny a stávají se efektivnějšími, hrozivějšími a důslednějšími prostředky, jak dosáhnout svého. Kybernetická válka jde ruku v ruce s propagandou a manipulací a nahrává populistickým tvrzením a rozdělováním společnosti. A jak příhodně na konci svých rad uvádí Timothy Snyder: „Pokud není nikdo ochoten zemřít za svobodu, potom všichni zemřeme v tyranii.“


Světlana Alexijevičová:
Vojna nemá ženskú tvár
Nakladatelství Absynt
Žilina, 2015, 328 s.

Michail Zygar: Všetci mocní Kremľa
Nakladatelství Absynt
Žilina, 2016, 480 s.

Světlana Alexejovičová: Doba z druhé ruky: konec rudého člověka
Nakladatelství Pistorius & Olšanská
Příbram, 2015, 496 s.

Timothy Snyder: Tyranie: 20 lekcí z 20. století
Nakladatelství Paseka
Praha, 2017, 120 s.

Ryszard Kapuściński: Impérium
Nakladatelství Absynt
Žilina, 2018, 328 s.

Ondřej Kundra: Novičok nebo kulka
Nakladatelství Paseka
Praha, 2021, 192 s.

Daniil Turovskij: VPÁD: Stručné dějiny ruských hackerů
Nakladatelství Pistorius & Olšanská
Příbram, 2021, 312 s.