Když se Amy Winehouse před třemi lety stala zatím poslední globálně známou hvězdou, jež přijala „členství“ v Klubu 27, rozvířila znovu debaty na téma předčasného umírání rockových hvězd. Především otázku kolem „magického“ věku 27, který jako by k tomu byl určený. Je skutečně rock and roll nebezpečný?

Do Klubu 27 se řadí hudebníci, kteří zemřeli ve věku dvaceti sedmi let, většinou na vrcholu kariéry a většinou i nedobrovolně. O zmíněném klubu se začalo více mluvit v 60. a na počátku 70. let. Nejprve po smrti Briana Jonese, zakládajícího člena Rolling Stones. Na počátku sedmdesátých let se k němu přidal Jimi Hendrix, o šestnáct dní později Janis Joplin a o necelý rok později i Jim Morrison. A legenda o magickém Klubu 27 byla na světě. V devadesátých letech se k výše zmíněným připojil i Kurt Cobain a v roce 2011 také Amy Winehouse. Do Klubu 27 samozřejmě patří celá řada muzikantů, zpětně jsou do něj zařazováni i hudebníci, kteří zemřeli na přelomu 19. a 20. století. Avšak skupina pěti, potažmo šesti zmíněných je nejslavnější.

To, jak hledáme ikony a symboly v okolním světě (včetně toho uměleckého), vyneslo Klub 27 do trochu absurdních výšin – je mu přikládána magičnost a snad i vyšší rozměr. Faktem je, že většina z nejslavnější šestice se proslavila kolem dvacátého třetího roku života a byli tak ve svých 27 letech na vrcholu popularity a zřejmě i tvůrčích sil. Vliv problémového dětství se u nich v dospělosti přetavil do kreativity, díky níž se stali nejlepšími ve své generaci. Velmi snadno lze ovšem umístit pojítko mezi hédonistický styl života a brzkou smrt. Nicméně, existují i studie, které fenomén brzkého umírání rockových hvězd zkoumaly.

Konkrétně z britské studie prováděné v roce 2011 na 1500 umělcích vyplývá, že rockové hvězdy mívají výrazně vyšší úmrtnost než jejich kolegové z jiných uměleckých oborů. Američtí hudebníci navíc o něco větší než ti evropští. Nejčastější příčinou je přitom závislost na alkoholu a jiných drogách. Není proto překvapením, že mystika kolem Klubu začala v 60., potažmo 70. letech – tedy v době, kdy se mezi hudebníky braly drogy výrazně více než dnes. V současnosti je, podle jednoho z autorů zmíněné studie, standardní brát tvorbu hudby spíše jako druh kariéry.

Tak jako tak, Youngovo heslo „je lepší shořet, než vyhasnout“, které naplno proslavil Kurt Cobain, když ho zapsal do svého dopisu na rozloučenou, je snad již výkřikem z minulých dob. Ty ještě občas připomene například Pete Doherty z Libertines, avšak rockovému bohémství tak, jako jsme ho znali z minulosti, již zřejmě definitivně odzvonilo. ∞