Při procházkách Prahou většina z nás vcelku opodstatněně kouká pod nohy a na cestu. Občas také před sebe, někdo po výlohách, a naše okolí tak vnímáme jako celek, který důvěrně známe, a nic nás nemůže překvapit. Přesto není od věci zvednout hlavu a podívat se na známá místa detailněji.

Člověk může objevit mnoho z tajů pražské architektury a podivit se nad tím, kolik soch, fresek a dalších uměleckých děl zůstává do země hledícím očím skryto. Kromě umění staršího data výroby lze objevit i díla současná.


Kdo by neznal Viselce od Davida Černého – sochu Sigmunda Freuda, který se za jednu ruku drží střechy domu v Husově ulici. Jeho instalaci „Embryo“ na stěně Divadla Na zábradlí zná o poznání méně lidí. O kousek dále, ve Stříbrné ulici, sedí na zídce nad obchodem FotoGrafic smutná bílá dívka, které tepe rudé leddiodové srdce. Autorem je sochař Ladislav Vlna. Na nádvoří Klementina sedí na římse další dívka, tentokrát ovšem s papírovou vlaštovkou v ruce. Socha od Magdaleny Poplawské sem byla instalována v roce 2005 v rámci výstavy klauzurních prací „Ad Clementinum“. Líbila se natolik, že byla odkoupena a zůstala dodnes. Na zazděném okně jednoho z domů v Jilské ulici je umístěna nenápadná ptačí klícka a v Anenské ulici kolemjdoucí tiše pozoruje obličej vymodelovaný z patníku, na Kampě je zdánlivě ukryt tank ze zrcadlových sklíček.

Uměleckých prvků, často s omezenou dobou trvanlivosti, je v Praze nepočítaně. Nové se objevují a některé starší mizí. Určitě stojí za to více vnímat svoje okolí a třeba si všimnout sochy, graffiti nebo 3D objektu, který zůstával našim očím doposud utajen. Kousek touhy objevovat je v každém z nás. ∞