Po chvilce ticha se na obrazovky České televize opět vrací pořad zaměřený na nezávislou českou hudební scénu. Po Tečce páteční noci nebo Medúze tak dostává prostor nový formát s názvem Doutnák.

V hodinové stopáži vždy představí tři interprety s rozdílnými přístupy ke své tvorbě, ale i lidi blízce spojené s danou scénou. Během deseti večerů tak dostanou prostor známější jména s novými projekty jako Lenka Dusilová nebo Please The Trees, ale i úplně začínající interpreti jako žhavý objev pražské electropopové scény Zagami Jericho nebo kytarovka Role, vracející češtinu do tuzemského indierocku. O novém pořadu, jenž si odbyl premiéru dvacátého dubna, prozradil více jeho dramaturg Pavel Klusák.

V čem je Doutnák jiný?
Já si při práci vždy dávám pozor, abych neudělal něco, co už je udělané. Po filmu o filmové hudbě Zděnka Lišky a Tečkách páteční noci jsem věděl, že by to zase mělo být něco, co televize ještě nedělala.

Původně se ale Doutnák měl jmenovat jinak…
Se Zdeňkem Tycem jsme navrhli scénář k pořadu, který se měl jmenovat Satisfakce a měl se zaměřovat na alternativnější scény. Předpokládali jsme, že bychom za lidmi jezdili do domácího prostředí. Seriál by takhle ale měl moc velký rozpočet, takže jsme z jeho představení radě odcházeli velmi schlíple, když nás vylili. Zároveň jsme ale věděli, že jejich programové okno zůstává nezaplněné, tudíž stačilo vymyslet jenom něco levnějšího. Ze třech námětů, které jsme obratem vymysleli, si televize vybrala tenhle.

Co přesně bude Doutnák mapovat?
Někdy mluvíme o klubové scéně, jindy používáme termín indie pop, i když o něm vím, že je diskutabilní. Určitě se ale bavíme o nezávislé scéně, kterou v deseti hodinovkách mapujeme. Každý díl se pak skládá z rozhovoru i koncertu kapely a k průřezovým tématům daných epizod si zveme i lidi, kteří pro danou scénu něco znamenají, ať už to je třeba Ondřej Lasák, který stojí za cyklem Silent Night, šéfredaktor Fullmoonu Michal Pařízek nebo dramaturgové z Wavu. Během natáčení se ale stala celkem zvláštní věc, i přes velmi úzký rozpočet jsme nevydrželi nerozjet se za těmi lidmi do jejich domovů i speciálních míst, za což jsem velmi šťastný. Máme tedy i jedenáctý díl, který vznikl jako sen o druhé řadě seriálu, ve které bychom za těmi kapelami jezdili.


Kapely v neporušeném stavu

Teď přímo k názvu. Proč Satisfakce a proč Doutnák?
Tak to je dost okřídlený song I Can’t Get No Satisfaction. Pořad měl být právě o hledání satisfakce, ale cesta za ní je možná důležitější než ji ve finále najít. Stejně tak i Doutnák je něco, co vede k explozi, je jejím katalyzátorem, je to ta zápalná šnůra vedoucí k výbuchu. V podtextu se dá tedy dodat, že vybuchnout už musí každý sám. Název je sice oproti scéně trochu analogovější, ale nevadí mi, protože se mi přesto zdá konfrontační.

Jak staré kapely Doutnák mapuje?
Já si připadám, že jsem na rozcestí několika generací, že jsem starý i mladý zároveň. Myslet si to je asi docela pyšné… Některé s těch kapel jsou opravdu hodně mladé. Pro mě jako hudebního dramaturga bylo ale důležité několik věcí. Jednak donést je do televize v neporušeném stavu. Jestliže Opak Disu je bláznivý a nekorektní, nikdo ho nebude ukázňovat. Jestliže protestsongové projekty jako Potmě jsou z části radikálně politické, my je také tak ukážeme.

Byl to někdy problém?
V tuhle chvíli neexistuje žádná cenzura, ale spíše můj konsenzus s režisérem Tycem. Jestli se nepletu, bude se vysílat mezi devátou a desátou večerní, takže by tam ty „kundy“ moc znít neměly. Teď myslím na kapelu Skrytý půvab byrokracie s výtečným novým projektem, kdy chlapy zpívají pouze ženské autorky včetně Eve Ensler, která napsala Monology vagíny. Tam je v ryze proženském a feministickém textu slogan „Kundy, spojte se“. Tady ještě nevím, co s tím, ale k té kapele to sdělení samozřejmě patří. Jiná věc ale je, že seriál bude mít dvojí život. Bude se vysílat v televizi, ale pak bude k nalezení i na internetu. Ten sice také bude potřebovat nějaká omezení, ale já se tím vůbec nezabývám. Jestliže bude někdo chtít něco stopnout, já to nebudu.

Jaký byl klíč při výběru kapel? 30 jmen, bylo to málo nebo hodně?
Kdyby člověk měl ideální podmínky, klidně jich mohlo být dvakrát tolik. Ale když musíš bojovat s termíny, je to ažaž. Za všemi jmény si stojím! Chtěli jsme kapely, které ještě nejsou zmapované v televizi. Jestliže mezi těmi jmény je Lenka Dusilová, je to proto, že jsme chtěli zmapovat její sólový program, kde se profiluje i jako autorka a hráčka na efekty. Podobně je to s Please The Trees, které ukazujeme s novým temně valivým soundem, který ještě nebyl zmapovaný. Hlavně ale jde o kapely, které chceme kronikářsky zachytit, protože se to ještě nestalo. Potom, to jsou kapely, které takzvaně míří ze sociální bubliny pryč. Ať už je řeč o elektronickém projektu Himalayan Dalai Lama nebo o kytarových Rolích, jsou to jména, která mají tendenci oslovit někoho mimo tuhle scénu. A v poslední řadě jsme chtěli, aby výsledná paleta byla pestrá. Takže máme instrumentální, vokální formace i více party subjekty.

Jak si myslíš, že kapela může prorazit ze své bubliny?
Já si myslím, že je tam vždy nějaký moment, který dokáže oslovit více lidí. A teď nemluvím o kapelách, které pracují na propagaci, ale o interpretech, kteří se tě dotknou iracionálně. ∞


autor: Jakub Béreš