Trio hudebnic Dream Wife vždy umělo obalit společenské statementy do punkové energie a zkombinovat aktivismus s hravostí. Nové album Social Lubrication není výjimkou. V jejich tvorbě jde především o radost a vášeň – ať už ze života nebo tu sexuální. „Kapela feministicky zuřivá, ale s přístupem Spice Girls,“ napsal magazín Rolling Stone. Před pražským koncertem jsme se s Dream Wife bavili třeba o tom, jak hudbou bojovat proti patriarchátu. „Naše shows jsou upocené, energické, prostě jízda, u které nechceme, abyste chyběli,“ vzkazují z Londýna Dream Wife.

Který song z vaší nové desky máte nejradši?
Alice: Každá skladba na albu je jako jeden kus skládačky, který ukazuje jinou stránku Dream Wife a toho, co chceme říct. Píseň Hot hraju hrozně ráda naživo – totálně maká a děláme si v ní srandu samy ze sebe. Když se podíváte do publika, každý má na tváři široký úsměv a je to vždycky radost, o kterou se můžeme podělit. Na druhou stranu třeba písnička Leech je pro nás opravdu důležitý statement na desce i naživo. Když fans jednohlasně křičí „just have some fucking empathy“, je to silný až katarzní moment. V tomhle světě je potřeba víc songů, které by konfrontovaly patriarchát a já jsem hrdá na to, že se o to s kapelou snažíme pokaždé, když hrajeme.

V jaké fázi života jste skládaly nové album?
Alice: Proces psaní téhle desky určitě ovlivnila pandemie. Zkoušely jsme skládat během lockdownů, několik týdnů jsme strávily v odlehlém městě ve východních fjordech Islandu. Čas jsme trávily v opuštěné továrně na ryby, která procházela přestavbou na nahrávací studio (Silo Studios vedená naším úžasným kamarádem Vinnym). Daly jsme dohromady hrubé nahrávky asi dvaceti písní, ale všechny byly do značné míry melancholické, velmi odtržené od naší koncertní síly. Když jsme pak songy pouštěly našemu labelu Lucky Number, povzbudil nás, abychom v psaní pokračovaly, za což jsme mega vděčné. O pár měsíců později, když jsme konečně znovu hrály živě na festivalu Latitude, nám došlo, proč tuhle kapelu milujeme, a že naše nové skladby přece měl být těmi songy, které budeme hrát a sdílet naživo. Do zkušebny v Peckhamu jsme si přenesly nově nabytý drive, znovu nám došlo, že ta koncertní energie je klíčová i pro naše psaní. To nás nakoplo a ten pocit nás provázel zbytkem psaní i nahrávání Social Lubrication.

Obal Social Lubrication je abstraktnější, než je u vás zvykem. Proč ta změna?
Alice: Cover alba fotila úžasná fotografka a umělkyně Maisie Cousins, se kterou jsme společně studovaly v Brightonu a dokonce stála za naším prvním videoklipem k písni Believe.
Nikdo jiný neumí vytvořit něco tak odpudivého a přitažlivého zároveň. Což je přesně to, co jsme hledaly. Na Social Lubrication se střetávají chtíč, humor a hravost s nepěknými pravdami, syrovým hněvem a odporem k establishmentu. Orchidej na coveru, ze které vytéká lubrikant, je lahodná a nechutná zároveň a skvěle se k té desce hodí. Pracovat s Maisie bylo jako uzavřít kruh.

Váš nejnovější track se jmenuje Love You More. O jaké lásce zpíváte?
Bella: Je to love song adresovaný sobě samé, světu, jemuž vzdorujeme tím, že milujeme tohle dokonale nedokonalé tělo, tváří v tvář systémům, které nás chtějí vydělovat. Love You More má drsný základ, mluvíme o problémech sebepřijetí, tělesné dysmorfie, kapitalismu vedoucího ke katastrofě, klimatického kolapsu, deprese. Tahle píseň zkoumá vztah mezi každým z nás a našimi těly i Zemí, které mohou shodně být našimi domovy a místy, která sdružují naše pocity. V té písni se s nadějí snažíme znovu osvojit tyhle vztahy v časech, které obnáší spletitosti a nuance přežívání v pozdním kapitalismu.

Vaše hudba je dost politická. Co vás drží nebo nutí vyjadřovat se k věcem, se kterými nesouhlasíte?
Bella: Jen věci popisujeme tak, jak je vidíme. Konverzace, které vedeme mezi sebou, propisujeme do hudby. Veškeré umění je v některých ohledech politické a protože jsme ženy a queer osoby ve světě rockové hudby, je naše práce zpolitizovaná ještě dřív, než vůbec s něčím začneme. V tomhle světě je hodně věcí, na které můžete být naštvaní, a hudba je krásným prostředkem, jak zkoumat a zbavovat se nepříjemných pocitů radostným způsobem, který počítá s komunitou, a dokáže vás posílit.

Jakým výzvám nyní jako feministická punkrocková kapela čelíte?
Bella: Na Social Lubrication jsou spousty chtíče, sexu a erotiky a brát si tohle všechno zpět je samo o sobě politické. Zabýváme se různými tématy, jako jsou nerovnováha moci, kapitalismus vedoucí k nevyhnutelné katastrofě, strukturální nerovnost, rape culture a poměry v hudebním průmyslu.

Které feministické umělkyně či autorky vás inspirují?
Bella: V létě jsme si zahrály s jednou z našich nejoblíbenějších kapel Le Tigre. Byl to jejich první londýnský koncert po osmnácti letech a pro nás to byl svého druhu vrchol. Le Tigre jsou úžasné v tom, že dokážou vytvořit tvrdě politickou hudbu, která je taky mimořádně zábavná. Snažíme se o totéž, takže bylo skvělé s nimi sdílet stage. V publiku byli náctiletí i senioři, což jen vypovídá o tom, jak důležitý je mezigenerační dialog a jak aktuální Le Tigre jsou.

Je to šest let, co vyšel váš debut. Jak vzpomínáte na začátky Dream Wife? Jak jste se jako umělkyně vyvinuly a co byste doporučily svému mladšímu já?
Alice: Studovaly jsme různé umělecké obory na univerzitě v Brightonu a kapela pro nás byla kreativním odbytištěm, za které jsme ale nedostávaly známky. Já studovala sochařství a po čase mě začalo demotivovat, jak jsem musela pořád naplňovat nějaká kritéria, takže mít kapelu bylo hodně osvobozující. Byly jsme posedlé Le Tigre a chtěly jsme založit podobnou kapelu, kde je v pohodě být podivín, užívat si a taky vyjadřovat politicky. Bella a Rakel měly podobný vibe, sdílely jsme postoj, že nemít nápad je blbý nápad.

Ještě na škole jsme odjely na diy turné po Kanadě. My tři a bicí automat. Spaly jsme po kámoších a cestovaly lacinými autobusy. Když jsme se vrátily, věděly jsme, že tenhle projekt nás jednoduše baví až příliš, než abychom přestaly. Přišlo mi, že jsem se o umění a způsobu, jakým ho dělat, naučila mnohem víc, než za celou dobu na univerzitě.

Ve své podstatě tohle všechno děláme pro svá šestnáctiletá já. Každá z nás v té době měla pocit, že ještě nenašla místo na světě a ty správné lidi v něm, a hudba byla způsobem, jak se spojit s něčím větším v tom smyslu, že existuje svět a komunita, ve které se můžeme najít. Našim mladší já říkám: vytrvej, věř si, hledej lidi, u kterých víš, že tě milují a podpoří takovou, jaká jsi.

text: Viktor Poláček

Dream Wife
Café V lese (Krymská 12, Praha 10)
st 22. 11. 20:00