Restart je příhodným tématem květnového vydání Artiklu. Dlouho očekávané uvolňování v kulturní sféře nabývá své konkrétní podoby, přestože zvířata v zoologických zahradách předběhla vizuální díla v galeriích – zřejmě byla po pozornosti lačnější. Otázkou je, jestli s čistým svědomím za tato „uvolnění“ děkovat nebo naopak kritizovat, že jejich systém nebyl vymodelován s předstihem, respektive – nebyl vymodelován… Vzhledem k tomu, že to zlé a horší se snáze zapomíná – nebo spíše vytěsňuje – zpětně se k úřadu ministerstva kultury asi stěží bude někdo vracet a všichni budou vlastně nakonec rádi, že vše dobře dopadlo… Přestože v samotném galerijním prostoru vznikalo mnoho invence o zpětnou vazbu ze strany ministerstva kultury, zřejmě ti v galerijním provozu „štěkali“ příliš slušně, neb si nemohli konkurovat ani s pejskaři, kteří si již v „první vlně“ prosadili dokonce otevření psích salónů. S přístupem, který byl kultuře věnován, se opravdu nemohu ztotožnit a přestože jsem sama vyzývala ministra kultury či byla součástí širší Výzvy za otevřené galerie, zpětná vazba se nedostavila. Přístup, že „vše se nějak vyřeší“ tedy přijaly za své i galerie, jejichž otevření se teď už „nějak vyřešilo“. Ráda bych v tomto úvodníku vyjádřila hold všem tvůrcům kulturní sféry, kteří toto, poměrně dlouho bezvýchodné období, vydrželi s nadhledem, trpělivostí a grácií překonávat. Kultura s sebou nese kromě radostných vernisáží také kultivované chování – a takové je vzhledem k dialogickému partnerovi, jenž má moc věci uzpůsobovat a měnit, příliš vlídné a opatrné. Tak už se radujme, ale nezapomeňme.