Jedním z oborů, který je připisován primárně spíše mužům, je právě architektura. A právě kniha Ženy v architektuře ukazuje mýlku, která rozporuje pravidlo.

Mistrovství si žádá čas, píli, nasazení, vůli i talent. Prosazení v oboru pak ostré lokty, kterými nedisponuje ani každý muž, natož každá žena. Úspěch ale není vždy podmíněn pouhou dravostí, kvalitou vedoucí k cíli je i vytrvalost a pracovitost. Ta ovšem vyžaduje neústupnost a často velký časový náklad. Do něj lehce vstupují nejrůznější okolnosti, které neplánuje aktér, ale život. A tak se z mladé architektky, která začíná budovat svou kariéru, stává žena s novým příjmením svého manžela a jakoby snad veškerá její dosavadní práce pod jejím jménem za svobodna měla začít znovu. V současné době digitálních evidencí a množství dat z mnoha zdrojů, není problém rychle hledanou aktérku dohledat a identifikovat i bez koncovky –ová, ale v době fyzických kartoték, tužky a papíru byla kvůli pouhé změně příjmení orientace ve veškeré práci dané ženy ztížená. Nejen na tento aspekt myslí výzkum, ze kterého právě kniha Ženy v architektuře ústí a obsahuje ve svém závěru rejstřík přehledu příjmení. Tento ohled si v kariéře muž neuvědomí a práci tak buduje kontinuálně pod svým jménem, de facto svou značkou. A takové „přerušení“, kterým je změna příjmení z důvodu manželského svazku, může být pro ženu značně frustrující mezník a fakticky – skutečně, matoucí.

Očekávaně hutnějším obsahem knihy je pak obrazový doprovod s komentářem, který se daným autorkám věnuje v širokém spektru – předkládá jak studie a skici, tak samozřejmě fotografie realizací, ale i další různé reprezentativní materiály. Stěžejní části jsou eseje a odborné studie, které se tématům žen v architektuře druhé poloviny 20. století věnují v mezioborových souvislostech, z teoretického i praktického hlediska. Petra Hlaváčková publikuje text Mlčení o genderu, Karina Hoření s Barborou Vackovou pokračují s textem Nedokončená emancipace. Rovnost, která stále uniká, sepisuje Mary Pepchinski a další autorky rozvíjí knihu až k jejím 416 stranám.

Summa summarum – pro zařazení této knihy do osobní knihovny snad neexistuje jediný záporný argument – a to ani od muže. Knihovna čekala na svou žlutou knihu.

Ženy v architektuře / Kritické studie a genderové analýzy českého architektonického prostředí po roce 1945
Klára Brůhová, Helena Huber-Doudová, (eds.)
UMPRUM, NGP, Praha, 2024, 416 s.