Artwall si díky své poloze může dovolit ukázat problematické projekty, které by v galeriích snadno zůstaly na okraji pozornosti. Koordinátorka Markéta Dolejšová chce letos zrealizovat celkem pět výstav. Téma prý nebude nijak specifické a bude vždy v režii umělců, které by rádi vybírali z tuzemských i zahraničních vod. Aktuálně zde vystavuje projekt Voina Wanted.

Jak se podařilo znovuotevření Galerie Artwall?
Artwall mimo jiné vznikla díky americké umělkyni Barbaře Benish, která na konci 90. let přišla s nápadem zde vystavovat současné umění. V letech 2008 až 2011 jsme byli nuceni nedobrovolně ukončit svou činnost. I přes dlouhodobou snahu tehdejších kurátorů Ludvíka Hlaváčka a Zuzany Štefkové a četné protesty ze strany veřejnosti, zahrnující i petici podepsanou více než osmnácti sty podpisy, a happening ILEGO se galerii nedařilo obnovit. Magistrát ze svého stanoviska odmítal ustoupit. Ohrazoval se argumenty špatného technického stavu zdi a narušením estetických vjemů z památkově chráněného prostředí Letenských sadů. Až po personálních změnách v jeho vedení se nám společně se Zuzanou a Petrem Motyčkou podařilo navázat s vedením Prahy konstruktivní dialog a galerii opět uvést do provozu. Zajímavý byl radikální obrat v názoru na provoz galerie – po změně vedení již najednou zeď nebyla ve špatném stavu a jejímu znovuotevření byli všichni nakloněni.

Proč jste si vybrali právě ruskou skupinu Voina?
Voina je známá pro své akce kritizující mocenské poměry a porušování občanských práv a svobod v Rusku, za což je tamním režimem pronásledovaná a trestaná. Hlavní ideolog skupiny Oleg Vorotnikov a jeho žena Natalia Sokol jsou dokonce na seznamu mezinárodně stíhaných osob Interpolu. Uveřejnění projektu Voina Wanted je tedy jakýmsi gestem vyjádření solidarity, satirickou reflexí této situace. V širším kontextu je možné ji vnímat jako reflexi cenzorských zásahů a represí podnikaných vůči kritickým a angažovaným uměleckým výpovědím všeobecně.

Lze snad kritizovat společnost pouze někdy až brutální formou takových projektů?
Kritické umělecké projekty nemusí být nutně brutální. U každého projektu záleží na kontextu a reflektované situaci. Konkrétně Voina zastává pravidlo, že každá jejich akce musí být radikálnější a extrémnější než ta předešlá, aby v Rusku dokázala stále vzbuzovat silné reakce. Tamní mocenské poměry jsou ostatně také velmi tvrdé a extrémní. Na „umírněné“ akce ochránců lidských práv podle Voiny v Rusku nikdo neslyší. Jazyk, který používají, je přitom většině Rusů přirozený a srozumitelný.

Reagují lidé na současný projekt?
Den po vernisáži, která se uskutečnila 8. listopadu 2011, proběhla v kavárně Divus veřejná diskuze s umělci z Voiny. Postupně vykrystalizovala ve velmi ostrou a otevřenou debatu, ve které umělci čelili kritickým ohlasům publika týkajících se i záštity primátora Svobody nad celým projektem. Mnoho lidí se rozhořčovalo nad tím, že je to právě pražský primátor – v očích této skupiny zástupce establishmentu, který Voina doma kritizuje. Je ovšem nutné zopakovat, že pražský magistrát podporuje galerii jakožto instituci, nikoli samotný projekt Voina Wanted. Do našeho kurátorského výběru magistrát nijak nezasahoval, neschvaloval ho ani nekomentoval.