Poslední patro Veletržního paláce je po roce opět zaplněno směsicí produktů, instalací, objektů, projekcí, šperků, obrazů, modelů a obecně výtvorů všech možných forem a významů. Probíhá zde totiž po roce další výstava nejzajímavějších projektů UMPRUM, letos netradičně „Vysokého času spojování odlišeného a vrstvení materiálů“. Co se pod tímto zvláštním názvem skrývá?

25 různých ateliérů neboli hromad v aktuálním ročníku návštěvníkům představuje celkem 47 prací tradičně různorodého charakteru.


Alternativní výrazy, které v souvislosti s letošním, již čtvrtým ročníkem výroční výstavy Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze zavedli kurátoři Roman Brychta, Vít Havránek a Cyril Říha, zábavným způsobem nabourávají zavedené stereotypy uvažování o škole. V katalogu, který se dá zakoupit v přízemním obchodu ve Veletržním paláci, je na úvod (nejen z etymologického hlediska) vysvětleno, proč jsou tentokrát z ateliérů „hromady“, ze studentů a studentek „pohyby a pohybky“ a z pedagoga je „ten, který vede“. Katalog zároveň slouží jako nahlédnutí do zákulisí vystavených děl, stejně jako osvětlení kurátorského záměru, a působí tak jako cenný doplněk výstavy samotné. Nehledě na to, zda je návštěvník zastáncem přesvědčení, že dílo by mělo mluvit samo za sebe, či nikoliv.

Jak na to?
Jak ale hodnotit výstavu, která nebyla dána dohromady primárně za cílem vyjádřit určitou zastřešující koncepci, respektive, jejíž koncepce je určena v podstatě jediným – a to bytostnou pluralitou školy, na které fungují vedle sebe ateliéry volného i užitého umění, kde vznikají architektonické návrhy, stejně jako oděvy a ilustrace? Odpověď je nasnadě: těžko. Rozhodla jsem se proto vybrat z celé výstavy tři projekty, které, podle mého názoru, vystupují z množství prezentovaných prací a zároveň slouží jako názorná ukázka toho, s jak širokým spektrem děl se návštěvník setká.

Les, výbuch a deka, co tě obejme
„Tacit“ je dílo Dimitri Nikitina z „hromady“ Supermédií. Výstupem přítomným na výstavě je velkoformátová fotografie lesa částečně navinutá na otočných válcích, které ji posouvají v nepravidelných intervalech sem a tam, takže nikdy není k nahlédnutí celá. Vizuální výstup v tomto případě ale není na díle to nejzajímavější, i když tlumená zeleň idylického lesního zákoutí působí v okolním sterilním bílém prostředí galerie impozantně sama o sobě. Pozornosti hodný je především rytmus a styl pohybu plátna, jeho trhané, hypnotické pohyby dopředu a dozadu totiž kopírují proces Nikitinova psaní diplomové práce, který zaznamenal speciálně vyvinutým programem instalovaným v počítači. Díváme-li se tedy na fyzický objekt pohybující se fotografie lesa, sledujeme v podstatě proces vzniku jiného objektu, tentokrát duševního.

Výrazným výtvorem, respektive výtvory, je série keramických nádob nazvaná „Výbuch“ od Adama Železného. Vzhled misek přímo odkazuje k procesu jejich vzniku, kterým je – ano, skutečně výbuch. Nádoby totiž vznikají rázovou vlnou, již vyvolá spuštěná detonace a která následně tvaruje materiál umístěný ve formě. Průběh této výroby nelze plně předvídat, každý výsledek je proto překvapením. Ve všech případech se ale jedná o překvapení s velmi silným estetickým působením.

Třetí prací, která zaujme svou promyšleností, stejně tak jako provedením, je „Darovaný plášť“ Anny Leschingerové. Inspirace v tomto případě vychází z lidské potřeby cítit se v bezpečí. Z potřeby, která se zintenzivňuje v situaci, kdy jsou nějakým způsobem naše bezpečnost a komfort narušeny. Ať už se v takové situaci ocitneme jakkoliv, naším reflexem je co nejdříve z ní uniknout, schovat se před případným ohrožením, cítit se opět bezpečně. K tomu může pro překonání prvotní krize posloužit i deka, která utěší a poskytne provizorní úkryt a ochranu. Aby bylo pocitu bezpečí dosaženo účinněji, Leschingerová modifikovala deku několika vhodně umístěnými popruhy, s jejichž pomocí se z ní může během chvíle stát vrchní vrstva oděvu, která simulací objetí těla látkou poskytne i útěchu psychickou.

Jsem přesvědčena o tom, že na letošní reprezentaci UMPRUM se dají najít skutečně osobitá a nápaditá díla. I když každý může za nejzajímavější označit jinou práci, jako taková podává výstava ucelený přehled o tom, jak rozmanitou platformou škola je. Díky uplatněným kurátorským nástrojům má navíc tentokrát návštěvník možnost kromě pozorování samotných děl odhalit inspiraci stojící za jejich vznikem a porozumět lépe teoretickému pozadí, na základě kterého byla vytvořena. ∞


UMPRUM 2014: Vysoký čas spojování odlišného a vrstvení materiálů v roce 2014
Veletržní palác (Dukelských hrdinů 47, Praha 7)
21. 1.—15. 3.