Někdo možná zná každoroční festival probíhající v kině Světozor. Někdo jiný třeba vůbec netuší, že existuje cosi jako indická filmová industrie. Ti hloubavější se asi dovtípí, že musí existovat ve výpovědi o současné Indii jiný směr než Bollywood.

Spousta lidí si do polévky sype kari nebo směs garam masala do čaje. Někteří budují muskulaturu jógou nebo usilují o kvalitnější sexuální vyžití skrze tantrické nauky. Jiní mají Indii zafixovanou jako osvědčenou ekonomickou „štaci“ pro duchovní výlety s časově omezenou degustací „jiné reality“, obvykle spojené s aperitivem chutí třetího světa.

Většina lidí však o současné Indii nemá vskutku páru, protože po Václaváku hopsající post new-age příznivci hnutí Hare Krišna toho o současné indické kultuře opravdu příliš nepoví. Za povšimnutí však stojí třeba hybná výtvarná scéna současné Indie.

Kulturní schizofrenie od počátků
Vývoj moderního umění i jeho pokračování v postmoderně má v indickém kontextu podobné časové zasazení jako u nás. Snahy o emancipaci moderního výtvarného výrazu žily svým vlastním životem, stranou pozornosti okolního světa, od počátku 20. století. Dělo se tak ve dvou rovinách – na úrovni oficiální v rámci britských koloniálních škol a „na ulici“. Změny s sebou přinesl rok 1947, kdy se Indie stala samostatnou a zároveň došlo k jejímu oddělení od Pákistánu. Obě nově vzniklé země zalily potoky krve, zdvihly se vlny násilí a zrodily se nové cíle do budoucna.

Současně s tím ožily i staré touhy znovu nalézt a emancipovat pošlapanou identitu. Rok 1947 dal mimo jiné vzniknout i klíčové umělecké formaci PAG (Progressive Artists Group). Bombajští bouřliváci v čele s F. N. Souzou a M. F. Husainem nabořili dobové konvence a pohnuli stojatými vodami výtvarného vkusu i citu. Jejich tvorbě se navíc konečně dostalo významné pozornosti i na Západě, kde začali vystavovat.

Umění se tak postupně stalo otevřeným oknem do současné indické kultury a možná až jakousi hlásnou troubou jejich palčivých problémů – ať už se jedná o trvající náboženské konflikty, chudobu, postavení žen či kulturní schizofrenii post koloniální a taky tvrdě globalizované země..

Site-specific výpověď
Současná indická výtvarná scéna má své hvězdy výstav v Tate Modern nebo MOMA (Museum of Modern Art, New York). Na druhé straně tu ale existuje většina umělců, kteří neustále tvoří stranou světové pozornosti, přestože by se těm „vyvoleným“ v kvalitě vlastního výtvarného výrazu i smysluplnosti výpovědi mohli vyrovnat. Těmto lidem poskytují nový výstavní prostor sociální sítě. Objevila se tak poměrně početná komunita autorů, kteří skrze svá online publikovaná díla vedou uměleckou debatu mezi sebou navzájem a upozorňují jejich prostřednictvím na aktuální témata.

Sociální témata
Velice silným a stále citlivým tématem je otázka vlastní lidské identity v konfrontaci se společenským zařazením, otázka náboženské příslušnosti ve vztahu k jedinci i veřejnému životu. Kašmírský umělec Inder Salim ve svých provokativních performancích (jichž je obvykle součástí) nevybíravě vyjadřuje potíž vzniklou svázaností a omezeností pocitu vlastního a již daného vymezení se vůči okolnímu světu.

Dalším často se opakujícím tématem je i stará chudoba a nový konzumní styl života, jako dva kontrastní póly běžného života v dnešní Indii – Jitish Kallat, Bharti Kher, Atul Dodiya, Jagannath Panda, Subodh Gupta aj.

Důležitou roli nejen v umění, ale i širším sociálním kontextu hrají od 70. let minulého století ženské umělkyně. Jejich aspirace nelze chápat jako feministické (v kontextu euroamerického chápání smyslu slova) ale spíše jako feminní, neboť jak svého času uvedla indická filmová režisérka Deepa Mehta (trilogie Živly – Elements Trilogy), většina násilí a historických ran se v Indii děla „na tělech žen“. Aktuální jsou stále i témata dospívání (například i v souvislosti s dětskými sňatky) nebo tabuizovaný problém tělesnosti a ženské sexuality (Anju Dodiya, Nalani Malini aj.).

Umění chycené v síti
Pokud se o současném indickém umění chcete dozvědět více, je potřeba vyvinout vlastní aktivitu. Na trhu nejsou žádné knihy, nepořádají se výstavy, nepřednáší se. I přesto se o řadě věcí dozvědět lze, ponoříte-li se například do hlubokých vod internetu. Většina indických umělců nechává v síti svoje stopy, ať už v podobě online galerií nebo v blozích. V nadcházejících zimních nečasech tak můžete brouzdat po internetu či kamenných galeriích třeba už jen proto, že současné indické umění má skutečně hodně co říci.