Hranice, jejich posouvání i konfrontace vnitřních světů
Co je realita? A je realita jenom jedna? Nebo se nám nabízí možnost pohybovat se mezi různými verzemi a variacemi toho, co jinak považujeme za samozřejmé a popisujeme jako skutečnost?
V globální i lokální politice se v posledních letech často mluví o rozdělených společnostech, s předpokladem, že jedna strana odmítá poslouchat druhou a obráceně. Je snad možné, že každá ze stran žije v jiné realitě? A co potom rostoucí digitální svět? Můžeme ten považovat za reálný? Nebo toto privilegium necháváme fyzickému prostoru kolem nás, na který se můžeme dívat vlastníma očima a sáhnout na něj bez pomoci displejů, ovladačů nebo rukavic virtuální reality? S demokratizací možnosti osobní výpovědi skrz nástroje internetu a sociálních sítí se nám dříve více či méně kompaktní realita začala posouvat a vrstvit. Každý má právo a prostor zanechat v nekonečném digitálním světě vlastní názor, a tak role spoluutváření světa, která dříve náležela náboženství, politikům a filosofům, je teď k dispozici pro každého.
Výstava Shifted Realities, kterou připravili kurátoři Eva Drexlerová, Jen Kratochvil a Petr Nedoma, si klade výše zmíněné otázky a doplňuje je o nespočet dalších, aby návštěvníkům Galerie Rudolfinum nabídla škálu možných návodů a náznaků vnímání, jak rozvětvené a košaté naše reality mohou být. Ať je to zájem právě o hranice mezi digitálním a fyzickým u Eda Atkinse, ohledávání nových vizí společenské rovnosti ve filmu Marwy Arsanios, posouvání hranic vnímání u Zacha Blase, konfrontování vnitřních světů s okolím ve světové premiéře čtyřkanálového videa Zákon času Adély Babanové, rozšiřování škály možných osobních identit v expozici Paula Mahekeho, nebo hledání společného jazyka u Leslie Thornton, všechna díla ve výstavě posouvají konvenční vnímání a ukazují bohatství jediné, ač rozvrstvené reality.
text: Julie Modrá
Shifted Realities
Galerie Rudolfinum (Alšovo nábřeží, Praha 1)
16. 3. — 11. 6.