Pražské Quadriennale, Křižíkův pavilon C, labyrint z dřevotřísky určený dětem a z větší části pojednaný přizvanými umělci. Šablony zvířat Markéty Hlinovské, magický obraz Terezy Damcové, Kakalíkovy ikonické kresbičky. Platforma Máš umělecké střevo? (MUS) letos realizovala doprovodné a vzdělávací programy pro školy, rodiče s dětmi a ostatní zvědavé návštěvníky na největší přehlídce scénografie v našem regionu.

Zároveň letos uplynulo deset let od chvíle, kdy podobný labyrint kreativních zastávek vytvořil Ondřej Horák jako doprovodný program tehdy ještě neotevřené galerie GASK. Následovala snaha zaujmout děti na školách a nově vznikající galerii jim představit. „Hledal jsem způsob, jak představit veřejnosti a školám nově vznikající galerii. Nakonec jsem se rozhodl, že když nepůjdou oni do galerie, musí galerie za nimi,“ pokračuje Horák. Objednal londýnský doubledecker, výtvarně ho nechal ztvárnit výtvarníky Jiřího Frantu a Davida Böhma a dal umění do pohybu. Projektu GASKtour, který se později stal vlajkovou lodí galerie, se zúčastnilo přes třicet škol ve středočeských městech a červeného autobusu si všimly i další muzea a galerie. Právě tyto dva projekty stály na začátku soutěže a později celé vzdělávací platformy Máš umělecké střevo?

Ze třiceti škol na počátku se staly během dalších let stovky středních škol nejen v Česku, ale také na Slovensku, v Maďarsku a nejnověji také v Německu, kde sdílí stejné přesvědčení, že je důležité pojmout umělecké vzdělávání jiným způsobem. Projekt platformy MUS reaguje především na problém v tradičním modelu uměleckého vzdělávání, které často výtvarnou výchovu degraduje na nezajímavou nebo prostě „oddechovou hodinu ručních prací“. „Umění jako forma kritického přemýšlení o světě kolem nás jako důvod kladení si důležitých otázek o naší společnosti a jazyk, kterým se tyto otázky snažíme zodpovědět u nás, není zažitý a často ani akceptovaný. Vyučování kreativních předmětů, jako jsou výtvarná, hudební nebo dramatická výchova, má tvořit jeden celek rovnoprávný všem ostatním vyučovacím hodinám,“ vysvětluje Ondřej Horák. MUS k tomu využívá obecná témata (hranice, identita), která se stávají impulzem pro studenty a ti na ně během školního roku odpovídají libovolně zvolenými prostředky. Platforma MUS také zprostředkovává workshopy s umělci, spolupracuje s galeriemi, uměleckými festivaly či institucemi, nabízí galerijní turné po současných výstavách a realizuje animované filmy o historii umění nebo umisťuje umělecká díla v rámci projektu Apendix mimo galerie.

A proč je důležité dělat věci jinak? „Asi především proto, že se svět kolem nás neustále mění. Právě vzdělávací instituce, jako jsou školy, a kam osobně řadím i galerijní instituce, nemohou přijímat žádná dogmata, ověřené, a tedy bezpečné způsoby komunikace. Je nutné hledat způsoby, jak dělat věci jinak,“ dodává Horák. ∞


text: Martina Freitagová