Stálá expozice ze sbírek kutnohorské Galerie Středočeského kraje Stavy mysli / Za obrazem byla v roce 2015 oceněna jako nejlepší ve své kategorii v ČR. S podtitulem Obměny a intervence usiluje o přízeň diváků v aktualizované podobě od prosince 2017 do prosince 2020. Jaké má v poločase skóre?

Mylná, zavádějící, přesto vžitá stereotypní představa o stálých expozicích mimopražských galerií jako usedlých výstavách učebnicově známých motivů z dílen regionálních Mistrů bývá zdrojem zívání již při vyslovení slova galerie. Stereotypně vychované „žactvo“ ve věku 5–95 žádné povyražení neočekává. Galerie Středočeského kraje (GASK) ovšem není žádná regionální galerie. Tím méně stereotypní. Expozici Stavy mysli / Za obrazem provází hned několik nesamozřejmostí: výpravný katalog o 370 stranách, obměňování, resp. průběžné doplňování expozice, umělecké intervence šité přímo na míru expozici a soubor necelé desítky pracovních sešitů pro dětské návštěvníky. Už proto si myslím, že na první cenu v Národní soutěži muzeí Gloria musaealis 2014 v kategorii muzejní výstava roku může být GASK po právu hrdá.

Porota ocenila „objevný a působivý způsob prezentace, založený na pestrém spektru citového a myšlenkového života člověka“. Ten údajně poskytuje jednak aktivní a intenzivní prožitek vystavených děl, zároveň „čisté architektonické řešení návštěvníkovu pozornost neodvádí, naopak umocňuje zážitek z prezentovaného souboru“ (katalog, s. 5). Co překvapivého nabízí výstava Stavy mysli / Za obrazem skutečně? Zvolna se zanořme do expozice v někdejší Jezuitské koleji v Kutné Hoře, nechme se vést její charakteristikou a dopřejme si plné doušky rozjímání v rozsáhlé výstavě. Sledujme, co s námi jako vnímavými návštěvníky – diváky, čtenáři a posluchači – „synchronní“ uspořádání doopravdy dělá.


Monotematické mikroexpozice
Autor koncepce výstavy Richard Drury opustil běžnou chronologickou linku a vsadil na tematické uspořádání. Neuvidíme ale ani tradiční řazení dle uměleckých stylů (nabízené například v lineckém Lentosu), ani podle témat jako portrét, krajina, město (k vidění například v Hradci Králové) či dle formálních atributů typu „deskový oltář“ (viz Kunsthistorisches Museum Wien). Díla ze sbírek galerie (eventuálně zápůjčky autorů) jsou v sálech uspořádána jako v katalogu lidských emocí, nálad, vlastností, psychosomatických stavů a reakcí. Výtvarná díla z oblasti malířství, grafiky, sochařství, fotografie či digitálního umění jsou představena jako artefakty vyjadřující dané mentální a emocionální rozpoložení člověka coby jednající bytosti. Výsledná díla byla buď záměrným názorným zobrazením psychického stavu, který chtěl umělec zachytit, zdokumentovat, ukázat, nebo v nich tuto ilustrativní schopnost nalézá kurátor. Nezávisle na autorské intenci tak vybírá a spojuje díla různých druhů do sémantických hnízd, která nesou charakteristiky a příznaky daného pojmu: samota, přátelství, touha, pokoj, odvaha, strach, sobectví, smíření, rozum, podvědomí, radost, žal, rozvážnost, spontánnost, rovnováha, napětí, něha, krutost, ironie, úcta, naděje, skepse, nezávislost, posedlost, idealismus, cynismus, harmonie, zuřivost, soucit, bezcitnost, porozumění, předpojatost, svědomí, odevzdanost, vzpomínání, zapomínání, sevření, volnost, zranitelnost, vzdor, odcizení, meditace. Jak vidno, v katalogu nalézáme slova označující i lidské jednání, pocity, hodnotící postoje nebo mentální stavy.

Pojmy jsou v sálech jako nadpisy umístěny na stěnách, v jejichž blízkosti jsou artefakty instalovány. Potkáváme díla od renesance po 21. století, s akcentem na století dvacáté, od Toyen a J. Čapka přes V. Hynaise a R. Rauschenberga až k O. Zoubkovi či M. M. Pavelkové. Sály i stěny jsou poměrně hustě zaplněny – děl je více než 260, takže někdy máme dojem mimovolného prolínání zobrazovaných vlastností. Divácký pocit nerozhodnosti, zda konkrétní dílo patří do té či oné kategorie v kontrastní dvojici nadpisů (např. vzpomínání vs. zapomínání, sevření vs. volnost), ovšem ukazuje na přirozenou vícevrstevnatost konkrétního díla a jeho bohatý interpretační potenciál. Kladu si však otázku, zda výstava přinášející to nejlepší, rozuměj: vskutku špičková, reprezentativní výtvarná díla, takový návodný slovní doprovod potřebuje. Dvojjazyčnost nadpisů dává tušit, že instruktivnost zvolených pojmů je záměrná. Divák se tedy může rozhodnout, zda pojmy bude číst, resp. zda se jimi bude řídit při své recepci vystavených exponátů, nebo zda je bude ignorovat. Reakce některých návštěvníků mi potvrdily užitečnost pojmového ukotvení, jež napomáhá rychlejší orientaci v „náladě“, v sémantické identifikaci poselství daného segmentu výstavy. Je to jistě užitečné opatření i pro práci lektorského centra GASK. V tvořivých, otevřených návštěvnících rozehrává nadpis performativní přístup. Byl jsem svědkem „tanečních“ kreací či imitujících grimas, kterými si návštěvníci vytvářeli okamžité vazby k dílům tady a teď.

Bonmoty do památníčku
Za méně zdařilý považuji koncept verbálních intervencí. Výstavu provázejí výroky českých nebo světových filozofů, básníků, spisovatelů, výtvarných umělců nebo hudebníků, a to v češtině s anglickými překlady: např. bratří Čapků, V. Havla, Banksyho. Ne vždy je uveden pramen, z něhož kurátor citoval, letopočet vzniku textu vesměs bohužel chybí. V tištěné sbírce aforismů nebo v případě mott je přirozeně v popředí komunikace nadčasový význam citované myšlenky. Jestliže expozice popírá chronologii, datace textů by časové hledisko zdánlivě sugerovala, ale jen zdánlivě. I popisky artefaktů nesou informace o životních datech autora a díla; signalizace časového ukotvení citátů by podpořila nadčasovost myšlenkového tvoření vůbec. Především však vnímám citáty v této bohaté expozici jako názorovou invazi, která divákovu pozornost tříští a odvádí jiným směrem. Nejde totiž o žádné banální bonmoty do památníčku. Samy o sobě jsou hodnotnou antologií myšlenek, která může tvořit pendant vizuální dimenzi výstavy. V expozici samotné však citáty nejednou dominují nad vystavenými díly a zbytečně ji intelektuálně zatěžují.

Méně bylo by více. Již proto, že současný koncept aktualizačních výtvarných intervencí nutně provázejí tabulky s interpretačními komentáři a expozice se informačně ještě více zahušťuje. Přehlcenost údajně „čistého architektonického řešení“, jež je porotou ceněna, podle mne návštěvníkovu pozornost ubíjí. S další obměnou bych doporučil expozici probrat, proředit, provzdušnit.

Oživení
Co ovšem nelze s pochvalou opomenout, je několik „pomůcek“ zřízených pro slabozraké návštěvníky. Pár obrazů je převedeno do zmenšeného reliéfu pro haptické vnímání a dílo je ještě popsáno slepeckým písmem. Bohužel nejsou takto zpřístupněny plastiky, přičemž zde by již bylo možno pracovat i s modely 1 : 1. Ale při současné hustotě výstavy již pro haptické modely není dostatek místa. Útěchou budiž informace, že při speciálních komentovaných prohlídkách jsou nevidomým vybrané plastiky taktilně zpřístupněny.

Že expozice žije, dokládají rovněž tzv. intervence, kurátorované vstupy několika současných umělců, jejichž díla v expozici vystavena nejsou. Ti připravují své konkrétní dílo přímo pro stálou expozici jako svého druhu site-specific intervenci a nabízejí tak jakousi variaci, alternativu, postoj vůči danému místu výstavy. Pro některé je takové dialogické vyjádření prvním vystoupením v GASK (např. konceptuální zrcadlový objekt F. Kowolowského nebo jemná nástěnná malba A. Součkové v okolí obrazu V. Boštíka). Přidanou hodnotou stálé expozice Stavy mysli / Za obrazem je obrazová dokumentace výstavy na 210 stranách stejnojmenného katalogu (2018), který rovněž obsahuje komentované představení drobné stálé výstavy zaměřené na současnou plastiku Alej světců a osm speciálních esejí k výstavě, galerii a k problematice role umění a kreativity (Jana Šofrová, Richard Drury, Veronika Marešová, Eugen Brikcius, Cyril Höschl, Jaroslav J. Alt a Maruška Svašek). Slovní citátové komentáře, aktualizované výtvarné intervence, pracovní sešity nebo katalogové texty tak vytvářejí intertextuální, ba intermodální síť vztahů. Pokoušejí se bořit výstavní a kunsthistorické stereotypy a propojováním významů nalézají schůdné cesty k představenému umění, cesty k vlastnímu zážitku i jeho sdílení. ∞


Stavy mysli / Za obrazem.
Obměny a intervence.
Stálá expozice Galerie Středočeského kraje.
GASK (Barborská 51–53, Kutná Hora)
Autor stálé expozice: Richard Drury
Kurátorky intervencí: Veronika Marešová, Adriana Primusová


text: Zbyněk Fišer