„Zase ty komiksy! To známe. Jako malej jsem čet Čtyřlístek a Rychlošípáky.“ Anebo tahle otřepaná hláška už neplatí? Pravda je, že zatímco jinde je komiks podobně jako film mainstreamem, u nás je situace úplně obrácená. Tady je komiks čtením pro fajnšmekry a kulturní alternativu.

Ještě před pěti lety by vám každý ošlehaný komiksolog – pokud byste tedy před ním nestihli dříve rozumně utéct – začal nutit hrůzostrašné historky o své práci věrozvěsta narážejícího na samé předsudky o čtení pro děti a slabé duchem. Dneska naopak bude kamarády u piva děsit tím, jak se pokoušel balit nějakou slečnu a ona místo onoho ne-až-tak-příslovečného útěku do něj začala valit o škodlivosti tradiční křesťanské výchovy na mužskou masturbaci v předkračování Alanovy války s rurálním názvem Alanovo dětství nebo o údělu moderní ženy v Íránu za islámské revoluce v Persepolis… Jak vůbec mohla?! Měla přece začít utíkat!

Od geeků k hipsterům!
Právě tak se za poslední půldekádu vyměnili návštěvníci KomiksFEST!u, největšího domácího tematického festivalu. Takřka přes noc místo tradičních vyhublých, obrýlených intelektuálů s koly a v otrhaném oblečení po rodičích zaujali tradiční vysportovaní, obrýlení hipstři s longboardy ve vystajlovaném oblečení po rodičích. Žádná změna, myslíte si? Pojďme tedy trochu ke kořenům. A rovnou dvojnásobně dvojitým, jak jinak.

První dvojice je sice ve skutečnosti trojice, ale Dva mušketýři byli taky ve skutečnosti tři (nebo tak nějak), no ne? Na počátku totiž bylo legendární Spojení Odvržených. Už v 80. letech „toho století skoro bez internetu“ byl československý fandom fantastiky pevně spojen s fandomem komiksovým, protože – jak už to tak bývá – tak dlouho se hledali, až na sebe zbyli. Po sametové revoluci se navíc už i u nás dalo sehnat porno a další konzumní vymoženosti Západu, a tudíž fantastika byla jako masové čtení definitivně odvařená. A ke komiksu jste se tehdy nemohli dostat jinak než přes specializované obchody pro geeky, kam se odvažovali jenom vyhublí, obrýlení mladí mužové bez sociálního života – dobře si na to šťastné období vzpomínám.

A pak konečně přišel ten třetí mušketýr. Jmenoval se Neil Gaiman a v ruce místo kordu třímal první díl mytologicko-poetické, horrorově-urban fantasy komiksové ságy Sandman. Psal se rok 2002.


Poetika mýtu, života i utržených čelistí
Sandman byl prvním komiksem u nás, jehož si masově všimla média, a zároveň prvním v řadě těch náročných, které si musel přečíst každý správný voják kulturní fronty (pokud tedy zrovna nečetl tzv. zábavnou brutalitu, školu u nás zpropagovanou transgalaktickým lovcem mimozemšťanů Lobem). Poté již v rychlém sledu nastoupila jednotka komiksových autorů a řádně odvážných autobiografií, jakými byly například komiksy Padoucnice, Pod dekou, Persepolis nebo Modré pilulky. HIV, politika, dokonce ani láska, nic jim nebylo svaté, a navíc jim to šlo fakt pěkně od ruky.

Druhý proud se stále držel geeků, jen s tím drobným rozdílem, že dobré půlce z nich přes noc (a přes filmového Pána prstenů) narostla prsa. Zázraky se přeci jen dějí. A jejich trademarkem se staly moderní, náročné superhrdinské komiksy pro ultrafajnšmekry, jako je Daredevil od Alexe Maleeva, kterého vám letos KomiksFEST! přiveze (tedy Maleeva, nikoliv Daredevila, bohužel). A pak tu jsou samozřejmě modernější zástupci zábavné brutality v čele s „komiksovým Tarantinem“ Garthem Ennisem, nejlépe symbolizovaným ságou Preacher, kde se utržené horní čelisti potkávají s Bohem. Ostatně, mohlo to dopadnout i hůř; ještě jsou tady vagóny popkulturních odkazů, hereze, kácení společenských ikon a čisté lásky.

Je nutné se tedy smířit se skutečností, že komiks u nás čtou jen velmi malé děti a  intelektuálové. Nic mezi tím skoro neexistuje, ať se hollywoodské superhrdinské adaptace snaží, co jen jim stamilióny dolarů stačí. Ale nemusíte být smutní, v Americe to bylo kdysi úplně stejné.

Bez práce není underground!
Když před stoletím a kousek komiks za Velkou louží začínal, byl novinovým čtením pro masy (v Evropě o něco později pro děti). A s příchodem superhrdinů před 2. světovou válkou si toto postavení hravě udržel. Ale s psychedelickým, voňavým oparem šedesátek dospěl v drsné náruči undergroundu. Comix (přesně takhle se tato podzemní, masitá odrůda píše) vytáhl všechno to, co lidem mainstream zakazuje: drogy, sex, politiku a špatnou kresbu. A tak se udržel dosud. Žije si, prosperuje a dneska vládne nezávislácké Evropě.

Jedním z nejslavnějších zástupců je slovinská časopisecká legenda Stripburger, jejíž výstavu Attention, Work!: Práce a komiks! o lesku a moderní bídě soudobého pojetí fachy vám KomiksFEST! letos taky představí. º


KomiksFEST!
program na www.komiksfest.cz
29. 10.—2. 11.


autor: Vojtěch Čepelák