Milan Knížák je znám jako autor zasahující nejen do českého, nýbrž i do světového výtvarného umění. Do našich myslí se zapsal jako velice kontroverzní postava otevřeně komentující různá politická, sociální a kulturní témata. Pro svou dlouholetou uměleckou činnost je Knížák světově uznávanou postavou dějin výtvarného umění dvacátého století a tvoří stále. Tato nekonvenční výstava je toho důkazem.

Knížák patří do skupiny tvůrců, jejichž dílo a postoje fascinují a stejně tak zneklidňují a provokují svou nesmlouvavou přímočarostí a vnitřní potřebou zacházet až za hranice umění. Knížákova osobnost je charakterizována talentem působit snad ve všech sférách umělecké činnosti. Šíře autorova záběru, jeho komplexnost, společně s autentičností, je výjimečná. Začíná u obrazů, objektů, akcí, instalací, návodů, pokračuje přes hudbu, návrhy módy, design, architektonické projekty, básnické a prozaické texty, reflexe, fotografie, koláže a tak dále až k projevům zcela nových kategorií, zahrnujících charakteristiky více médií. Milan Knížák se ve světovém rámci zásadním způsobem podílel na formování intermedií. Intermediální tvorba slučuje různé způsoby tvůrčího a uměleckého vyjadřování. Společným výchozím bodem, ve kterém je umístěno výsledné dílo je prostor, který je vyplňován různorodou škálou kombinací uměleckých forem. Od instalací a objektů, přes text, video či fotografie, až k projekci, počítači nebo performanci.


„Všechno, co dělám, je a bylo vždy jen přibližování se totalitě života a s uměním jako takovým to mělo málo společného. Vždycky jsem v každém oboru své činnosti dosáhl jakéhosi relativního maxima. Asi že tu nešlo o nadání k nějakému druhu umění (o dovednost), ale o touhu dobít se prapodstaty, dovést do maximality. Změnit. Propálit,“ říká autor vystavovaných děl Milan Knížák.

Výstava, která uchvacuje i pohoršuje zároveň
Výstava Milana Knížáka s názvem Žít jinak započala v Karlových Varech v Galerii umění, kde mnohé překvapila i odpudila zároveň. Proti výstavě byly uspořádány petice a na karlovarskou galerii bylo dokonce podáno trestní oznámení, kdy v Čechách žijící Ruska Oksana Gunger označila Knížákova díla za dětskou pornografii a jako něco „nevkusného a nemravného“. Pobouření společnosti a celou tuhle aféru způsobily koláže s nahatými naaranžovanými panenkami. Ty vznikly ke Knížákově ukázce fiktivní Nové bible. Milan Knížák zde představuje děti jako novou rasu, jak si on sám osobně představuje nový svět, jako něco čistého a jemného. Na jeho obhajobu uspořádala petiční akci za svobodu uměleckého vyjádření galeristka Hana Šauerová. Knížákova výstava ještě zamíří do Zlína a do Klatov, kde svou vystavující šňůru zakončí.

Barvy, kámen a Havel
Na výstavě kromě panenek zobrazil Milan Knížák i sochu disidenta a prvního českého prezidenta Václava Havla s prsy a ženským klínem nebo umělohmotná ozbrojená zvířata. Mimo jiné poukázal na historická díla jako například od Matyáše Brauna nebo jiné antické sochy. Ze série „Počítačové obrazy – Van Goghův sen“ se zde nachází Knížákova Madona s dinosaurem a žirafou v popředí obrazu, z cyklu „Šaty malované na tělo“ zase pět různých postav vytvořených kombinující technikou na plátně. V oratoři opavského Domu umění jsou vyobrazeny koláže a dokumenty zobrazující demonstrace, obřady, prostředí a akce na ulicích a dvorech nebo také různě stylově utvořené knihy z kamene, dřeva a kovu či poslepované rozbité vinylové desky. Prim zde hrají barvy a kámen, které jsou znázorněny na každém z vystavovaných děl.

Žít jinak
Sám název výstavy Žít jinak koresponduje s autorovým vystupováním a jeho tvorbou. Lze jej vnímat jako nejvýstižnější celkovou charakteristiku Knížákových děl. Zvláště pak v šedesátých a na počátku sedmdesátých let minulého století se Knížák začal zabývat tak zvaným akčním uměním, happeningy a instalacemi, které provozoval na ulicích, dvorcích a také v přírodě. V tomto čase vystupoval z davu taktéž i svou vizáží. V šedivé době nosil delší rozcuchané vlasy, občas i plnovous, chodil v klobouku a v květovaných kalhotách, které si vytvořil sám. Působil jako skutečný nonkonformní umělec.

„Při přípravě výstavního projektu »Milan Knížák – Žít jinak« jsem byla motivována nejen skutečností, že od autorovy poslední komplexnější výstavní prezentace uplynulo již třináct let, tak zejména faktem, že od doby, kdy se Milan Knížák stal mediálně známým, se téměř vytratilo z obecného povědomí, že tento »enfant terrible« české kultury je jednou z nejvýznamnějších osobností mezinárodní umělecké scény druhé poloviny dvacátého století,“ uvádí kurátorka výstavy Rea Michalová.

Ve svém vlastním světě
Jako jediný český autor se stal součástí mezinárodního uměleckého hnutí Fluxus, které vzniklo ve druhé polovině 20. století v  New Yorku na popud děl Marcela Duchampa a ostatních dadaistů. Toto mezinárodní hnutí se věnovalo hlavně experimentálnímu umění a jeho novým podobám. Avantgardní skupina Fluxus sdružovala autory vizuální a konkrétní poezie spolu s výtvarnými a hudebními minimalisty.

Díla Milana Knížáka jsou zastoupena ve sbírkách v České republice, Německu, USA, Španělsku, Itálii, Polsku, Slovinsku, Dánsku a  dalších zemích. Z hlediska své pedagogické činnosti působil a přednášel například na Univerzitě v Kentucky, Los Angeles, Hamburku, Salzburgu, Berlíně. Byl rektorem na pražské Akademii výtvarných umění. Působil jako generální ředitel Národní galerie v  Praze, člen Rady České televize a kulturní ambasador města Plzeň. Nyní provozuje svou vlastní galerii. ∞


Milan Knížák – Žít jinak
Dům umění v Opavě – OKO (Pekařská 12, Opava)
15. 6.—26. 8.