Věda je často chápána jako logický, racionální pohled na svět a umění jako proces iracionální ovlivněný emocemi. To by zjednodušeně řečeno znamenalo, že stojí tyto směry vůči sobě v opozici. Co se stane, dojde-li k jejich propojení?

Je věda a umění v opozici nebo koalici?
Věda a umění mají společný cíl spočívající v posouvání hranic poznání. Odlišnosti mezi nimi se projevují zejména v tom, jak je chápeme, a v hodnotě, kterou jim přisuzujeme. Je třeba si uvědomit, že věda a umění nejsou oddělenými světy a že právě jejich vzájemné obohacení může přispět ke komplexnímu pochopení některých společenských a přírodních souvislostí měrou největší. Proto je tento článek věnován vědcům – umělcům z Přírodovědeckých a Lékařských fakult: Františku Weydovi, Petru Janu Juračkovi, Pavlu Škaloudovi a Viktoru Sýkorovi, kteří se snaží o propojení sféry vědy a umění na poli mikrofotografií z elektronového mikroskopu.

Mikrofotografie jsou snímky mikroskopických objektů pořízené různými zvětšovacími technikami. Za průkopníka mikrofotografie je považován německý lékař Robert Koch, který ji v 70. letech 19. století využil při výzkumu anthraxu. V současné době nalézají detailní snímky uplatnění v přírodních vědách a pro své nezvyklé estetické působení také v malířství a fotografii.



František Weyda:
Král hmyzí mikrofotografie
Pokud by se v českém království biologické mikrofotografie volil panovník, tak jedním z horkých kandidátů by mohl být právě František Weyda. Svědčí o tom četnost vydařených výstav, domácích a zahraničních publikací, rozhovorů či povědomí o jeho osobě ve vědeckých i mediálních kruzích. František Weyda je absolventem oboru entomologie (nauka o hmyzu) Přírodovědecké fakulty UK v Praze. Od roku 1973 působí v Entomologickém ústavu v Českých Budějovicích a na Jihočeské Univerzitě, kde kromě entomologie přednáší techniky klasické a digitální fotografie. Výsledkem propojení entomologické a fotografické vášně jsou nádherně barevné a strukturou neobyčejné kompozice, na kterých jsou zachyceni většinou šestinozí členovci či roztoči. František Weyda je nezastupitelný popularizátor a propagátor vědy, o čemž se můžete sami přesvědčit.

Čemu se věnujete ve svých vědeckých studiích a jak výzkumnou činnost propojujete s uměním?
Ve vědě jsem pracoval a pracuji na celé řadě projektů, které nejsou na první pohled zajímavé – studium fytofágních roztočů, výzkum škůdce jírovců klíněnky jírovcové, problematika morfologie a ultrastruktury různých orgánových systémů termitů a dalších skupin hmyzu, fosilie v jantaru, atd. Bylo by jich hodně. Díky tomu, že tyto problematiky studuji především pomocí elektronových mikroskopů, setkávám se neustále s unikátními útvary, tvary, povrchy, které, byť zkoumány za účelem rozšíření základních poznatků vědy, působí silně na estetické vnímání a tady už je krůček k hledání forem zachycení takových obrazů, a to nejen pro vědecký výzkum.

Můžete představit výstavu MIKROSVĚT – výstava české vědecké fotografie?
Tato výstava vznikla v roce 2008 společnou organizační prací budějovické fotografky a galeristky Bohuslavy Maříkové a „tvořících“ vědců Petra Znachora a mé osoby. Projekt významně podpořilo statutární město České Budějovice a zaštítila Akademie věd. Výstava se realizovala ve známé budějovické Galerii nahoře, ale další rok byla prezentována i v Bruselu v rámci našeho předsednictví a pak i v Národním divadle během „Týdne vědy“. Výstava, která je složena z fotografických prací třiceti autorů, bude ještě nějaký čas žít svým vlastním životem. Zájem o ni projevují další instituce a galerie, ale to jsou ještě plány jejichž realizace se teprve připravuje.

Lze charakterizovat nynější trendy v mikrofotografii či obecně v propojování vědy a umění? Jak vidíte vývoj mikrofotografie v budoucnosti?
Propojováním vědy s uměním se tak trochu vracíme do minulosti, kdy vztahy vědy a umění byly vnímány často těsněji než dnes. U vědců umělecky tvořících se tam může objevovat, třeba i zcela nezřetelně a podvědomě, snaha přiřadit přísně vědecké metodě trochu volnější umělecké zpracování skutečnosti. U umělců inspirujících se vědou je to touha nalézt nové způsoby uměleckého vyjádření. Věda používá hodně vizuálních technik, z nichž řada má zcela neotřelé výstupy. Další nové a originální techniky neustále vznikají a inspirace tu nesporně je. Snaha vizualizovat mikrosvět jak přísně vědeckými, tak uměleckými prostředky je silná, neboť výsledky jsou často velmi originální a krásné. Úskalí je především v tom, že řada takových technik zobrazování mikrosvěta je náročná technicky i finančně a často je omezena na úzký okruh zasvěcených odborníků. Přesto očekávám zvýšený zájem o tuto oblast i u nás – jen se tak přiblížíme k trendům existujícím jinde ve světě.

Kde se můžeme setkat s vašimi mikrofotografiemi?
Moje fotografie naleznete v řadě různých časopisů od počítačových po fotografické, na webu, také v knížce paní Marie Svatošové, rozhovory se mnou na tato témata jsou v knize Sylvy Daníčkové „Skrytá poselství vědy“ atd. Nejlépe je zadat do internetového vyhledávače jako klíčové slovo „Weyda“ a získáte aktuální informace.

Pavel Škaloud:
Bohémská algologie
Zajímavým „umělcovědcem“ je Pavel Škaloud z katedry botaniky Přírodovědecké fakulty UK v Praze. Ve výzkumu se věnuje studiu suchozemských a mořských řas, tedy biologickému oboru algologii. Řasy (algae) jsou z evolučního hlediska velmi významné jednobuněčné a mnohobuněčné organismy, protože jsou schopny z anorganických látek vytvářet organické sloučeniny. Umělce však naprosto odzbrojí tvarová různorodost a barevná škála, ve které se řasy mohou vyskytovat. Při pohledu na obrázky Pavla Škalouda jistě pochopíte smysl jeho záměru spočívajícího v mikrofotografickém zobrazení řas.

Petr Jan Juračka:
SEM! nanopilot
Petr Jan Juračka je mladý, perspektivní a velmi kreativní „laboratorní umělec“. Svou vědecko–výzkumnou činnost v hydrobiologii spojuje s tvůrčím fotografováním. Výsledkem jsou mikrofotografie korýšů, hmyzu a hlemýžďů pořízené pomocí skenovacího elektronového mikroskopu. Krásu mikrosvěta odhalují mnohé Petrovy výstavy a zejména autorský projekt SEM! nanopilot, o kterém jsme si s Petrem Janem Juračkou v rozhovoru povídali.

Můžete čtenářům našeho časopisu přiblížit, čemu se věnujete ve svých vědeckých studiích a jak výzkumnou činnost propojujete s uměním?
Mým oborem se stalo studium zooplanktonu (povětšinou drobných vodních breberek relativně volně unášených vodními proudy). Věnuji se teď převážně studiu toho, jaký vliv na utváření jejich populací v přírodě má prostor a pozice příhodných lokalit v terénu. V rámci této studie jsme na Kokořínsku našli nový druh perloočky (malý korýš) a pro její popis potřebujeme elektronový mikroskop, který u nás na fakultě je. A tak to začalo… Začal jsem fotit jak perloočky, tak různé věci okolo, většinou však stále biologického charakteru (korýši, hmyz, šneci apod.).

Jaké techniky při focení mikrofotografií využíváte?
Fotím převážně tzv. skenovacím elektronovým mikroskopem (SEM). Obvykle to probíhá tak, že chytnu ubohé zvíře (nebo si ho už chycené od někoho vyprosím), zbavím ho co nejšetrněji vody, nanesu na něj velmi tenkou vrstvičku zlata, pak ho dám do vakua a „osvětluji“ paprskem elektronů, z čehož pak vzniká výsledný obraz. V poslední době se snažím hlavně přijít na to, jak co nejlépe zvířata vysoušet, v tom spočívá největší problém. Jinak fotím také na světelných mikroskopech, ale výrazně méně.

Můžete krátce představit projekt SEM! nanopilot?
SEM! nanopilot je takový můj malý projekt, v jehož rámci pořizuji snímky rozličných živočichů elektronovým mikroskopem. Vzhledem k tomu, že provoz SEMu není úplně zadarmo, jedná se vlastně o takový „vedlejší produkt“ vědecké práce, která má a musí mít přednost. Každopádně pořizování snímků za vyloženě estetickými účely se nyní snažím směřovat vyloženě na korýše. Činím tak jednak proto, že jsou předmětem mého odborného zájmu, a také proto, že tak může časem vzniknout ucelený cyklus fotografií ilustrující nepřebernou diverzitu tvarů v rámci této skupiny. Jinak tolik výstižné slovo nanopilot pochází původně z „nanoalba“ kapely Tatabojs.

Kde se můžeme setkat s vašimi mikrofotografiemi?
Moje mikrosnímky můžete vidět jednak na mých osobních webových stránkách (http://petr.juracka.eu/portfolio/nanopilot) nebo hlavně na výstavách. Zde bych si vás dovolil pozvat na svou dosud největší výstavu vůbec, která se bude konat v květnu v knihkupectví Academia na Václavském náměstí v Praze, a to pod přímou záštitou Přírodovědecké fakulty UK. Název ještě není jistý, určitě to ale budou SEM snímky korýšů čtyř světadílů, a to na vskutku velkých a po technické stránce precizně zpracovaných fotografiích.

Viktor Sýkora:
Surrealismus rostlinné říše
Viktor Sýkora je vědcem a fotografem, absolventem Přírodovědecké fakulty současně působícím na 1. lékařské fakultě UK v Praze. Jeho fantazijní mikrofotografie z království rostlin se přibližují umělecky založenému publiku, a tak získávají mnohá ocenění (např. cena Academia na Czech Press Photo 2007) a jsou často prezentovány na tuzemských i zahraničních výstavách.
Fotografie Viktora Sýkory lze nalézt v knize Tajemství rostlin, ve které autor stírá hranice mezi vědeckým a uměleckým přístupem a ukazuje krásu vědy komplexním způsobem. Kniha obsahuje na sto velkoformátových mikrofotografií z elektronového či světelného miroskopu, které prezentují různé části rostlin – semena, květy či plody. Jejich barva ani velikost nejsou reálné a součástí obrázků jsou struktury, které nejsou pouhým okem pozorovatelné. Zobrazení dávají květům či plodům nové podoby působící jako ze sci-fi pohádky a obohacují tím naši uměleckou duši.