Pražská muzea, galerie a jiné kulturní instituce se v sobotu 12. června již po sedmé otevřely všem příznivcům Pražské muzejní noci. Návštěvníků bylo letos přes 182 000 a jedním z nich byl i náš redaktor, který zaznamenal svoji noční jízdu po galeriích v následujícím reportu.

21:32 Národní galerie – Veletržní palác, Praha 7
Začínám v NG. Oficiálně se dveře pražských muzeí a galerií otevřely už v 19:00, ale abych se vyhnul tlačenicím ve výstavních prostorách, rozhodl jsem se, že vyrazím spíše později. V prostorech Malé dvorany Veletržního paláce, kde se ve vzduchu vznáší několik dřevěných architektonických modelů z benátského bienále, se početná skupina nočních návštěvníků baví hlavní atrakcí galerie – vyráběním vlastních placek. Dlouhý stůl s hromadou výstřižků, ústřižků, lepidel, nůžek a fixů je obsypán především studenty. Najdou se ale i starší generace, které placková vlna také strhla, a už vybírají, jestli chtějí na prsou nosit Van Gogha nebo Renoira. Já si na daný formát papírku píšu „Fuck off Knížák“ a nechávám si ve speciálním stroji vytvořit placku. Pak v rychlosti prolétnu výstavu grafik a kreseb z období 1800–1945, jejíž kurátorkou je Zuzana Novotná, a za zvuků netradičního koncertu Bellevoices, který se ozývá z Malé dvorany, mizím opět do víru noci a muzeí.

22:30 GAMU, Praha 1
Poprvé navštěvuji už asi dva roky fungující výstavní prostory Akademie múzických umění. Procházím kolem unaveného vrátného ve stopách dvou krásných holek v domnění, že ví, kam jdou. V provizorním „divadélku“ ale už bohužel pantomimu studenti z HAMU dohráli a zbylo tu jen prázdné jeviště a zadýchaný vzduch. S nepořízenou se tedy vracím k vrátnému, který mě nasměruje do dvou malých výstavních sálů. Zde jsou prezentovány fotografie a filmy studentů FAMU. Se zájmem se dívám na tři krátké etudy z katedry režie a kamery. Sice mě překvapují svojí vizuální úrovní, ale jejich poselství a smysl mi (jako vždycky s famáckými krátkometrážními filmy) zůstávají utajené. Když vyjdu před Hartigovský palác, ve kterém GAMU na Malostranském náměstí sídlí, začíná pršet. Běžím na nedalekou zastávku a jen tak tak stíhám tramvaj, která mě zachraňuje před promoknutím.

23:16 The Chemistry Gallery, Praha 2
Vstupuji do malé galerie, která sídlí kousek od Jiřího z Poděbrad. I zde jsem úplně poprvé a vítá mě velmi příjemná a uvolněná atmosféra, kterou dotváří hudební kulisa v podání Mikiho Discjockeye. Na malém provizorním baru si kupuji vychlazený redbull a se zájmem prohlížím vystavená díla francouzského umělce Gaetana Henriouxe, jehož výstavu Chemistry Gallery hostí do 4. července. Pestrobarevná plátna s realistickými a co do atmosféry neobyčejnými výjevy mi jen potvrzují současný trend ve výtvarném umění, které se pomalu navrací ke klasické malbě. Na malé zahrádce ve dvoře za galerií potkávám redakčního kolegu Damiena Mitchella. Prohodíme pár slov a už zas musím letět, protože se blíží půlnoc a zbývá jen hodina, než všechny galerie a muzea tuhle skvělou jízdu odpískají a opět najedou na zažité otevírací doby. A to už nebude taková zábava jako uprostřed červnové noci chvilku po dešti.

23:54 VŠUP, Praha 1
Už při příchodu k budově Vysoké školy uměleckoprůmyslové slyším hlasitou hudbu a vzápětí si všímám světelné projekce na fasádě budovy. Pod názvem Super Massive Black Hole tu studenti Ateliéru supermédií pod vedením Jonáše Strouhala prezentují obří projekci přes celou budovu. Po chvíli pozorování rozmanitých světelných efektů vcházím velkými vraty dovnitř. Tam mě čeká nejen početný dav mladých kulturotvorných intošů, frikulínů a umělecky oblečených slečen, ale i skvělá přehlídka letošních klauzurních prací pod jednotným označením Artsemestr ‘10. Na chodbách VŠUP dýchá každý centimetr uměním a já postupně s nadšením prolézám přehlídky jednotlivých ateliérů: architektury, fotografie, porcelánu, módy, grafiky a ilustrace nebo sochařství. V posledním jmenovaném nechybí ani nedávno zmedializované dílo studentky 1. ročníku Markéty Jáchimové – ledová busta Václava Klause, která ještě před pár dny roztávala před Úřadem vlády. Tady je uložená v mrazáku. Vysokou úroveň má i zlínský Ateliér designu, katedry, která je součástí pražské VŠUP. Přehlídka nabízí opravdu velmi zajímavou škálu designových výrobků od zahradních pomocníků přes lampy až po návrhy škodovky pro ženy. Čas ale neúprosně ukrojil další půlhodinu a já musím pospíchat, abych stihl alespoň ještě jednu výstavu.

00:43 Langhans Galerie, Praha 1
Moje poslední zastávka a posledních 15 minut téhle muzejní slávy. V Langhans Galerii je už víc zaměstnanců než návštěvníků, a tak si mohu v naprostém klidu prohlédnout opěvovanou kurátorskou výstavu s názvem EGO, která si všímá tendencí v portrétní fotografii druhé poloviny 20. století s přesahem do dneška. Přes 30 vystavujících umělců obou pohlaví nabízí různé úhly pohledu a ojedinělé způsoby pojetí fotoportrétu. Kurátoři výstavy Robert V. Novák a Pavel Turek chtěli výběrem vystavených děl ukázat směr, kudy se tento druh fotografie vyvíjí, a zdůraznit, jak důležitou roli hraje v portrétu nejen jedinečnost portrétované/ho, ale i umění fotografa, který s touto jedinečností musí umět pracovat – bez ohledu na to, zda ji vyzdvihuje nebo bagatelizuje. Otázkou zůstává, nakolik na fotkách převažuje EGO portrétovaného nebo fotografa. Ale to se přijďte přesvědčit do Langhans Galerie sami.

01:15 Václavské náměstí, Praha 1
Hlava po čtyřhodinovém maratónu po galeriích funguje už jen napůl, ale přesto je plná zážitků a neopakovatelných dojmů. Noční muzejní turisty pomalu střídají opilí Britové a Američané. Jdu směrem dolů k Můstku a bolí mě nohy. Letmo si za chůze prohlížím průvodce Pražské muzejní noci a zjišťuji, že jsem měl k dispozici zdarma dopravu speciálními autobusy a dokonce devět naplánovaných muzejních tras, po kterých jsem mohl jít. Nevadí. Já jsem jezdil načerno a moje trasa, plánovaná za běhu a narychlo, byla ze všech nejlepší!