Výčet činností neobyčejně talentovaného i pracovitého výtvarného umělce Jana Brože zahrnuje kreslířství, grafický design i volnou tvorbu s výraznou konceptuální složkou. Pro tu je charakteristická pronikavá reflexe uměleckého světa s výraznými přesahy do společenských problematik.

Umělecká činnost Jana Brože má zpravidla podobu projektů či sérií, na kterých autor soustavným a důsledným způsobem pracuje poměrně dlouhou dobu. Výstupy z nich jsou potom uskutečňovány různými prostředky, což lze přičíst zejména závislosti média na myšlence samotné autorovy práce.

Svatozář nad černým čtvercem
Výrazným počinem se mladý autor prezentoval již během svých studií na letenské Akademii výtvarných umění. Jeho školní projekt Svatozář pracuje s problematikou aury uměleckého díla, jeho přivlastňování a následné reinterpretace, to vše prostřednictvím studie kultovního díla moderny – obrazu Kazimira Maleviče Černý čtverec. Na zmíněná témata nahlíží Brož ve své práci z různých úhlů, přičemž jako stěžejní vykrystalizovala otázka, zda si lze auru uměleckého díla přivlastnit, potažmo převést do díla jiného. Prozíravým postupem se ukázalo snímání originálu Malevičova obrazu ve státní Treťjakovské galerii v Moskvě za využití tzv. Dolly Zoom efektu, který byl vynalezen Irminem Robertsem a poprvé užit v Hitchcockově Vertigu. Postup spočívá v plynulém oddalování kamery od předmětu za jeho souběžného přibližování zoomem. Výsledný dojem má potom podobu zvláštního vyřazení snímaného objektu z prostorových souvislostí. Popředí zdá se nemění svoji velikost, přičemž pozadí je plynule oddalováno. Dramatický ráz optického izolování obrazu, jenž s sebou efekt dolly zoom nese, je tak Brožovou odpovědí na Benjaminovo „tady a teď“, kterým proslulý teoretik podmiňoval auru uměleckého díla. Zmíněný filmařský efekt navíc rozehrává v kontextu velmi specifického Malevičova výtvoru (který je bytostně abstraktní, k ničemu neodkazující) působivou hru s dimenzemi a vyvolává zdání jakési „černé díry“. Zasmyčkovanou projekci doplňuje v Brožově studii virtuální 3D vizualizace a série krátkých záznamů na speciální osmimilimetrový barevný film přímo v expozici.

Reinterpretace úsměvné i hořké
Témata reinterpretace, obecněji práce se souvislostmi a rovněž náměty v rámci uměleckého světa samotného se v různých podobách objevují v díle Jana Brože opakovaně. Ironickým nádechem potom mladý autor tyto otázky prodchnul v práci Redefinition of Art-Deco. Umělec v ní prostřednictvím sérií velkoformátových kreseb a knižního souboru opět zkoumá vztah modernistického a postmodernistického pojímání hodnot. Brožova práce tak kupříkladu předkládá střetnutí ikonické Janákovy kubistické „vázy – krystalu“ s laciným námětem prolézajícího červa, jenž „zkrášloval“ nejednu automobilovou kapotu na přelomu tisíciletí. Borcení patosu geometrizujících či abstrahujících výjevů modernismu jejich usouvztažněním s „levnými“ a zevšednělými motivy nedávné minulosti potom Brož prohlubuje pseudoseriózní videoprezentací kreseb.

Do pozoruhodné polohy se rozvinul další výtvarníkův dlouhodobý projekt Nezvaný host, na němž umělec pracoval dva roky. Práce je další intenzivní studií našeho vnímání výtvarného jazyka v souvislostech, přičemž ale tentokrát skýtá nezanedbatelné přesahy do roviny společensko-politické. Brož v Nezvaném hostovi přemítá nad tím, jak se vnímání určitého výtvarného projevu dramaticky mění s časovým odstupem. Formální těžiště autorova uměleckého výstupu v tomto případě tvoří repliky stínítek z ohýbaného skla s „bruselským“ dekorem, jež svého času hojně produkovala věhlasná sklárna v Rapotíně na Šumpersku. Kdysi významný podnik musel roku 2009 (tedy během realizace Brožova projektu) definitivně ukončit svůj provoz a zařadil se tak po bok regionálních továren, jež padly za oběť ekonomicko-společenským souvislostem dnešní doby. Krása dle původních předloh vytvořených skleněných mís je tak v příkrém kontrastu se skutečností, že se v době zhotovení díla jednalo už pouze o jakési symbolické pohrobky někdejší proslulé továrny. Brož ovšem nezůstal jen u prostého napodobení. Nejprve charakter stínítek při svém reprodukování záměrně upravil tak, aby potlačil jejich prvotní užitnou hodnotu a zvýraznil tu výtvarnou (mimo jiné pozměnil jejich barevné schéma – namísto bílého podkladu zvolil černý, což znemožnilo funkci světelných těles), čímž zvýraznil současný stav věci. Důležitým okamžikem bylo také doplnění instalace o originální historický artefakt – prapor sklářských odborů. Na emblému stojí propagandistické heslo „Sklářští dělníci všech zemí, spojte se! Zal. 1918“, přičemž německá verze nápisu byla po konci druhé světové války vypárána (ačkoli kořeny rapotínského sklářství pravděpodobně sahají právě k Němcům). V přítomnosti věrohodných sklářských replik budí zmíněná rekvizita jen těžko dojem autenticity a nápodoba skutečnosti se tím pádem zdá ve výsledku autentičtější než její přímý pozůstatek.

Původní estetické rozjímání nad význačnými designovými formami se v Brožově Nezvaném hostu proměnilo v předložení trpkého mementa a svým obratem k složitým společenským a teoretickým otázkám tak trochu předznamenalo některá následující Brožova díla.

Ze světa umění k současnému dění
Sociálně-politický rozměr díla je zřetelný i v projektu SSSSSS, na kterém Jan Brož úzce spolupracoval s kurátorem Janem Zálešákem. Práce vznikla v důsledku Brožova půlročního pobytu na newyorské univerzitě The Cooper Union. Na zmíněné vzdělávací instituci se během autorova působení odehrávala vášnivá diskuze zapříčiněná snahou místního vedení čelit ekonomické krizi zavedením školného. Takový krok znamenal odklon od jedné ze stanov zakládající listiny, jež zaručovala co možná nejrovnější a nejplošnější přístupnost studia. Dílo se tak znovu soustřeďuje okolo otázky důsledků pozdního kapitalismu na současnou společnost. K ne zcela ojedinělému tématu však Brož přistupuje poměrně originálně. Série velkoformátových kreseb a sítotisku se k uspořádání dnešního světa vyjadřuje neprvoplánově a převážně metaforicky, což představuje sice složitější, leč o to potenciálně intenzivnější a hlubší kontakt s divákem. Po řemeslné stránce nesmírně svědomitou a pracnou kreslířskou metodou i velmi nadstandardními rozměry výstupu se poté autor vztahuje k vysokým nárokům na jedince, které jsou charakteristické pro principy soutěže – principy ovládající soudobé životy v naší společnosti a také se ožehavým způsobem dotýkající zmíněné situace na newyorské The Cooper Union.

Schopnost vnímat vztahy a souvislosti uplatňuje Jan Brož rovněž při přímém propojování zásadních oblastí své činnosti – volného konceptuálně zatíženého umění a grafického designu. Důsledkem toho je nejen nezměrná řemeslná důslednost Brožových galerijních výstupů, ale rovněž inspirace v rovině námětů. Charakteristická je v této souvislosti spolupráce s Richardem Niklem. Umělci v rámci projektu 16-RNRNRN vytvořili v galerii modulární systém za pomocí zbytků a zmetků z reklamy, čímž v instituci vymezili nový do jisté míry nezávislý prostor – jakési pozadí pro další vystavování. Brožova oblíbená problematika přivlastnění a reinterpretace je tak v tomto případě doplněna o odkaz k fenoménu neustále se zrychlujícího civilizačního dění.

Řemeslník i konceptualista
Výtvarný jazyk je Brožovi prostředkem k vyjádření osobitých komentářů ke světu, který nás obklopuje. Ke svým kritickým odezvám opakovaně užívá a rozvíjí postup uchopení kulturního produktu a jeho následného přepracování, uvedení do nových souvislostí, znovuvyjádření. Svou důsledností a houževnatostí, ale i bystrou a pronikavou schopností přemýšlet v kontextech zaujímá Jan Brož postavení jedné z nejzajímavějších mladých tváří české výtvarné scény. ∞