Odpor je velmi nepříjemná, negativní emoce, která probouzí silné tělesné odezvy, proto by se dalo považovat za anomálii znázorňování něčeho odporného. Odpor v nás vyvolává mocnou reakci, nad níž nemáme kontrolu, a proto představuje překážku pro potěšení, které člověk v umění vyhledává. Přesto nelze popřít, že si jsou diváci schopni najít způsob, jak ocenit umění, v němž lze tuto kvalitu nalézt, což představuje jakýsi paradox.

Například v krátkém filmu Jídlo Jana Švankmajera na nás odpor sálá ze scény s názvem Snídaně, kdy návštěvník například musí lidskému automatu vytáhnout jazyk a na něj položit náležitou částku za jídlo, to mu pak automat vydá ze svého žaludku, prostřednictvím výtahu, který nahrazuje trávicí ústrojí. Celá scéna působí velmi odpudivě (zároveň i vtipně). Anebo při scéně z Oběda dvě postavy v restauraci pojídají namísto jídla kusy svého oblečení včetně bot, což je také nechutné. Tyto scény společně poukazují s pomocí odporu a humoru například na napětí spojené s etiketou.

Slavný Kafkův Řehoř Samsa na nás působí odporně nejen proto, že se také proměnil v brouka, ke kterému má mnoho lidí přirozený odpor. V knize je například naznačeno, že má Řehoř sexuální inklinace ke své sestře. To, že se Řehoř přetvořil v brouka, autor zřejmě použil jako nástroj k tomu, aby nám znázornil, jaký odpor společnost chová k nekonformnímu jedinci, který například zanevře na svou práci, právě tak jako Řehoř.

Bariéra vytvořená uměním
Velmi nechutné náměty si ze zahraničních autorů například vybírá Andres Serrano. Jeho fotografie, která obsahuje zblízka vyfocenou vlastní stolici, stejně jako fotografie výkalů zvířat, například býka, jsou nechutné. Zajímavé ale je, že jsme jim schopni přisuzovat estetické vlastnosti, snad i díky tomu, že jsou vyfoceny z bezprostřední blízkosti, což je činí abstraktnějšími. Také díky světlu, ve kterém jsou fekálie zachyceny, společně s barevným podkladem, proti němuž jsou nastaveny, vnímáme scénu jinak. Za takovýchto okolností jsme schopni se zamyslet nad materiální stránkou výkalu a snad ji také do jisté míry pozitivně esteticky ocenit.

Takové kvality by pro nás nebyly tak zjevné, kdybychom zachycený předmět na snímku studovali v reálném životě. Kdyby nám byl tento nechutný předmět doslova přítomen, měl by mnohem větší schopnost nás ovlivnit. Nebyli bychom zbaveni jeho dopadu na naše ostatní smysly, jako je například náš čich, který u vyvolání znechucení samozřejmě často hraje jednu z nejhlavnějších rolí. Nepříjemného zápachu jsme v případě umělecké fotografie zbaveni.

To by naznačovalo, že jsme schopni ocenit nechutné umělecké dílo, protože vytváří určitý druh odstupu, kde se cítíme pod kontrolou, a tak si můžeme vychutnat to, co bychom normálně nechtěli zažít. Zastánci tohoto vysvětlení zdůrazňují, že například ve fikci je naše schopnost ovládat smyšlenou zkušenost mnohem větší, než ve skutečnosti, jelikož od fikce můžeme kdykoli odstoupit. Serranovy fotky fiktivní nejsou, ale stále platí, že se na ně nemusíme dívat, pokud nechceme.

Jiní, a s nimi i známý filozof Kant, si ale myslí, že odpor jako emoce nemůže být uměleckým dílem přeměněn a udržuje si svou nevyhnutelnou bezprostřednost, jakou nás afektuje, což má za následek to, že neumožňuje žádný prostor pro reflexi, a proto nám nedává prostor k utvoření estetického úsudku.

Odpor jako forma transgrese
To, co člověk na nechutnosti v umění může ocenit je, že poukazuje na jistou transgresi. Odpor může poukázat na to, jaká norma byla ve spořádané společnosti překročena. Je zřejmé, že tato emoce poukazuje na bariéru vytvořenou okolo toho, co je pro společnost přijatelné. Jakýkoli krok za tuto mez v nás může vyvolat odpor, jelikož ukazuje směrem zakázaného a potlačovaného. Humor může mít například podobnou funkci a často jej oceňujeme z podobných důvodů. Odpornost a humor jdou často ruku v ruce. Podobně jako sexualita a odpor, jelikož sexualita také poukazuje na hranice přijatelnosti.

Odpor jako negativní emoce, stejně jako mnoho jiných, nám může poskytnout uplatnění naší morálky a prohloubení jejího chápání a tím dost možná kompenzuje svá negativa. V každém případě by estetické zásluhy uměleckých děl, která využívají odpor, neměla být zavrhována.

Zdá se, že odpor vypovídá spíše o nás samotných, než že odhaluje něco o nechutném předmětu a jako takový by mohl být používán jako žádoucí nástroj. Právě tak jako v Kafkovi, kde odkazuje na zatvrzelou společnost. ∞