Hranice mezi slušností a neslušností nemusí být úplně zjevná. Ne vždy si uvědomíme, že jsme ji překročili, a také se ne vždy shodneme na tom, že ji překročil někdo jiný. Pornografie má tendenci překračovat hranici toho, co dokážeme snést. Umíme rozlišit, kdy se umění stává namísto erotickým již pornografickým a ztrácí při tom, v důsledku negativních konotací, na své hodnotě?

Erotické umění vs. pornografie
Typickým příkladem kánonu erotického umění jsou ženské akty. Povahově jsou tyto akty, ač eroticky stimulující, klidné, neburcují diváka k náhlému vzrušení a dalo by se říct, že oslavují zobrazené nahé tělo. Příkladem nám může být Tizianova Urbinská Venuše z roku 1538, která nahá klidně leží na lůžku, zatímco na nás sálá její smyslnost.

Pornografie je naopak čistě komerčně orientovaný žánr spojovaný s neuměleckým vyjádřením. Jejím úmyslem je diváka vzrušit a dovést k vyvrcholení. Aby se neminula účinkem, příliš se nezabývá technikou, myšlenkou anebo materiálem, aby divák nebyl při cestě za orgasmem rozptýlen. Z tohoto důvodu nám přijde povrchní, laciná a nesofistikovaná. Namísto odkazu k vyšším idejím odkazuje na naše tělesné potřeby.

Díky výslovně sexuálnímu obsahu, při kterém dochází k zobrazením tělesnosti a důrazu na biologické projevy, pornografie překračuje hranice snesitelnosti. Její obsah je díky transgresi přijímané normy odpovědný za případné znechucení diváka, a toto komplikuje vztah pornografie k našim estetickým ideálům.

Pornografie uměním?
Když se řekne porno, vybaví si lidé laciný film se silným explicitním a vulgárním nádechem. Dochází k závěru, že pornografie nemůže být uměním, nebo v nejlepším, že může být pouze nízkým uměním. Jsou ale umělci, kteří se snaží tyto dvě kategorie propojit.

Příkladem mohou být Dirty Diaries (český festivalový název Chlípné deníky) režírované Švédkou Miou Engbergovou, což je série třinácti krátkých feministických pornografických snímků z roku 2009. Jsou příkladem toho, že pornografie nemusí nutně signalizovat špinavou subkulturu a neměla by být automaticky vytěsněna.

Postavy v nich mají kontrolu nad svou sexualitou, která se vzdaluje ideálům patriarchátu, tak jak jsou nám prezentovány v mainstreamovém pornu. Můžeme v ní najít dialog, ženu za kamerou spíše než muže a ženy, které dosáhnou orgasmu, a to ne díky muži ani pro muže, ale samy pro sebe. Po estetické stránce jsou tyto filmy velmi dobře zpracované, nekonvenční a zajímavé. Nejlépe bývá ohodnocen první snímek s názvem Skin, kdy se na pozadí velmi jemné hudby líbají a hladí žena a muž oblečení v nylonových punčochách pokrývajících celá jejich těla. Po chvíli si navzájem postavy otevírají nylon pomocí nůžek a zapojují se do penetrativního sexu. Scéna postrádá agresi, která je pro porno typická. Ve snímku Brown Cock mají sex dvě ženy rozdílné pleti, první žena druhou nejdříve uspokojuje pomocí hnědého dilda a ve finále vkládáním ruky do pochvy (fisting) na pozadí jejich sexuálního dialogu. Tento snímek opět nepostrádá vzájemný respekt účinkujících.

Porno bez degradace
Jedním z velkých pornografických proti je, že své subjekty objektivizuje. Postavy v pornofilmech jsou divákovi představeny jen za účelem jeho uspokojení a slouží jako pouhý nástroj. Bohužel jsou to většinou ponižované a týrané ženy. Dirty Diaries jsou ale důkazem toho, že je možné dělat pornografii bez ponížení. Dále poukazují na fakt, že umění a pornografie jdou skloubit, a také že pornografie nemusí nutně znamenat odstup od estetiky.

Po morální stránce si vedou lépe nežli většina kánonu erotického umění, které ženu objektivizují a staví muži na odiv. Například Manetova Olympia je velmi objektivizující, ostatně jako většina jiných známých aktů, což nikomu nestálo v cestě toto dílo ocenit kladně po formální stránce. Erotické umění samozřejmě ne vždy objektivizuje. Neonový nápis Tracey Emin „When I go to sleep I dream of you inside me“, jinými slovy, když jdu spát, sním o tom, že jsi ve mně, je velmi erotický, aniž by tím někomu škodil.

Jeff Koons
Série fotek Jeffa Koonse Made in Heaven je příkladem, kde se pornografie střetává s uměním. Některé fotografie byly před lety k vidění v Galerii Rudolfinum při výstavě Decadence Now! kurátorované Ottou M. Urbanem. Na fotkách je otevřeně zachycen Koons se svou ženou, italskou pornoherečkou La Cicciolinou, při sexuálních aktech. Některé fotky jako například Dirty Ejaculation zachycují ejakulaci na její genitálie. Tyto fotky se nám mohou zdát šokující, a to z důvodu jejich explicitnosti. Zároveň díky jejich umístění v uměleckém světě a prostorách galerie nás nutí se zamyslet nad znázorněním sexuality ve vizuálním umění a nad hrůzou, kterou z ní máme.

Pornografické umění se od pornografie liší tím, že není formulaické v tom smyslu, že se nesnaží dosáhnout divákova vzrušení skrze jednoduchý vzorec, a umělecké formě věnuje důkladnou pozornost. Koons se nesoustředí pouze na obsah, ale také na formální rysy díla. Zaujímané pózy jsou opatrně naaranžované tak, aby na nás scéna působila idylickým dojmem.

Dalo by se argumentovat, že Koonsovy fotografie jsou spíše výpovědí o pornu, než že by byly pornem samotným. Upozorňují na idealizovaný svět tohoto průmyslu svým kýčovitým dojmem. Kdežto Dirty Diaries jsou pornem, které se snaží být lepším – například scény nejsou vyretušované a záběry na nedokonalosti pornoherců jsou ve filmech ponechány.

Český umělec Michal Singer v nedávných příspěvcích na Facebooku zveřejnil své malované práce na prořezávaném ručním papíře nazvané Lízání zepředu i zezadu anebo Lízačka v Mozambiku, zobrazující ženy, které se navzájem uspokojují jazykem ve scénách jako z porna. Práce jako tyto ukazují, že umělecké médium nemusí nutně stát v cestě za uspokojením, ale spíše jej může umocnit. Například v Lízačce v Mozambiku umělec kontrastně zvýraznil ústa jedné ženy a intimní partie druhé krémově oproti jejich tmavé pleti, což zvyšuje intenzitu, kterou na nás scéna působí.

Závěrem
Je zajímavé, že máme tendenci morálně odsuzovat jen pornografii anebo pornografické umění, když erotické umění je často problematické podobným způsobem. Je to produkt, který ve většině diskriminuje ženy a zobrazuje hlavně zkreslené představy mužů.

Svět porna je samozřejmě stále převážně nemorálním, ale filmy, jako jsou Dirty Diaries, nám ukazují, že porno může být přijatelnější, a rozhodně by podobné filmy pomohly tento průmysl napravit a destigmatizovat.

Pornografie je zveřejňování sexuality, které, ač je hlavně zaměřeno na heterosexuální konzumenty, může navíc pozitivně posloužit jako nástroj LGBT komunitě a šířit sexuální svobodu. Nemusí nutně představovat hrozbu pro morálku ani signalizovat úbytek na hodnotě. ∞