O umění se říká, že povznáší a rozvíjí lidského ducha. Nicméně poslední dobou je umění využíváno také ve jménu velkého byznysu, aniž si to část umělců uvědomuje.

Pojem artwashing je poměrně nový. Přichází ruku v ruce s gentrifikací, a to především velkých západních měst. Definovat artwashing je lehce problematické, jelikož má mnoho podob, ale v podstatě se dá říct, že je to využívání umění a uměleckých institucí za účelem zisku třetí strany. Umění a peníze sice vedle sebe existují už odpradávna, avšak částky, které se dnes kolem umění pohybují, se jen těžko dají srovnávat s minulostí.

Klasickým příkladem artwashingu je podporování galerií velkými nadnárodními společnostmi jako je Shell, či BP. Tyto společnosti si skrze peníze darované kulturním institucím kupují pozitivní PR. Slavná Tate Modern byla 26 let financována společností BP, jež je odpovědná za havárii plošiny Deep­water Horizon v Mexickém zálivu v roce 2010. Exploze na vrtné plošině způsobila masivní únik ropy do oceánu a vedla k jedné z největších ekologických katastrof v poslední době. Vše se změnilo v roce 2016, kdy galerie pod nátlakem protestů (i když to sama Tate Modern nepřiznává) rozvázala s britskou ropnou společností obchodní vztahy.

Dalším typem artwashingu, je developerský artwashing, který lze vidět především v kulturních metropolích, jako je Londýn, New York nebo Berlín. Téměř pokaždé, když se v některé z dělnických nebo industriálních čtvrtí otevře galerie, přitáhne to s sebou nejen kulturu, ale také lidi, kteří jsou na umění navázáni. Kolem galerie se začnou stahovat mladí umělci a s nimi začnou přicházet kavárny a kluby. Toho si všimnou developeři a začnou masivně investovat do blízkého okolí, čímž nejen enormně zvýší zájem o byty v dané lokalitě, ale také vytvoří tlak na místní obyvatele prostřednictvím zvyšujících se nájmů. Ti to mnohdy neustojí a jsou nuceni se vystěhovat. V některých městech dosáhlo vystěhovávání původních obyvatel takové míry, že začala vznikat protestní hnutí proti artwashingu. Jedním z těchto míst je čtvrť Boyle Heights v Los Angeles, kde aliance Boyle Heigh Allience Against Artwashing and Displacement (BHAAAD) požaduje, aby se galerie přesunuly do bohatších čtvrtí. Boyle Heights je tradiční dělnická latinskoamerická komunita, jenž se začala radikálně měnit právě kvůli finančním tlakům doprovázející otevírání nových galerií.

Boj „zespoda“ se různí. Jedni využívají protestní hnutí a aliance, druzí zase – paradoxně – umění. Newyorská aktivistická skupina Mi Casa No Es Su Casa využívá umění, aby upozornila na problematiku gentrifikace Bushwicku ve spolupráci s NYC Light Brigade tvoří neonové nápisy. Tabule s hesly Gentrification in progress anebo Not 4 Sale si pak lidé, kteří nesouhlasí s aktuálním děním, dávají do svých obchodů nebo je vyvěšují z oken. Pokud se podíváme na naše hlavní město, takto viditelný příklad artwashingu bychom hledali stěží. Jediná čtvrť, která připadá v úvahu, je Karlín. Developeři po povodních v roce 2002 zahájili jeho rozsáhlou přeměnu, a dnes je Karlín jedním z center pražského byznysu. Proměna této tradičně průmyslové čtvrti je v médiích prezentována pozitivně a je brána jako příklad moderního města, jejž by mělo celé hlavní město následovat. O radikální demografické proměně Karlína se naopak dočteme jen málo. Nicméně artwashing se na Karlíně podepsal minimálně, jestli vůbec. V Praze se spíše setkáme s příkladem, kdy developer na brownfieldu vybuduje kulturní instituci, která zvedne cenu okolních pozemků, a poté kolem vybuduje byty a kanceláře. Tyto objekty následně začnou způsobovat tu pravou gentrifikaci. K takovémuto projektu dochází na pražské Kolbence, kde se některé byty už dokončují a další desítky jsou ještě před výstavbou.

Sami umělci se často jako nástroj změn necítí. Připadají si spíše jako pionýři kultury a umění pro komunitu kolem nich. Řešení artwashingu je složité a bez zásahu města se nejspíše neobejde. Co tedy mohou dělat galerie, které jsou samy často znepokojené situací, již tak trochu způsobily? Mohou se stát otevřeným místem pro diskuzi a zároveň může přispět k pozitivnímu rozvoji komunity prostřednictvím workshopů, či festivalů. Tím mohou ukázat, že nepřišly čtvrť zničit, ale naopak se chtějí stát její pevnou a důležitou součástí. ∞